Anotace
Autenticita je jedním z nejslavnějších konceptů Heideggerova Bytí a času a již takřka sto let jedny fascinuje – a druhé vytáčí. S autentickou existencí a jejím nutným pojmovým protějškem, existencí upadající, se spojuje étos, který je nejen ve filosofii opakovaně přebírán a na bezpočet způsobů rozvíjen a se stejným zápalem kritizován a kategoricky odmítán. Přesto v Bytí a čase samotném představuje autenticita v první řadě metodologický koncept: až porozumění faktu vlastní existence, které je sobě samému průhledné, se může stát odpovídající zkušeností pro položení otázky po smyslu bytí vůbec. Na druhou stranu, až pro autentické sebe-porozumění přestává být otázka po smyslu bytí abstraktní otázkou po významu slovesa 'být' a stává se nanejvýš konkrétní otázkou každého z nás. Autenticita není pouze jedním z nejslavnějších a nejkontroverznějších heideggerovských konceptů: je to koncept centrální.
V semináři jej proto využijeme jako interpretační klíč k Bytí a času, které během semestru v několika krocích projdeme od začátku do konce. Jednotlivé zastávky nám přitom poslouží ke konfrontaci Heideggerova textu s jeho četnými kritikami (těmi z pozic fenomenologicko-hermeneutických – od Sartra, Lévinase, Ricœura – i těmi z pozic Heideggerovi vzdálenějších – od Adorna, Tugendhata) a rovněž s některými současnými anglofonními interpretacemi. Na takto vytyčeném půdorysu pak rozvineme nejen otázku po tom, co to – ve vlastním smyslu – znamená být sebou, a korelativně k tomu, co to znamená být s druhými, ale také: co je podstatou lidské svobody?; co je to smrt?; jak se lidský osud utváří na pozadí dějin?; a pochopitelně, jak a proč je bytí smysluplné z času? Cílem semináře je jednak, aby jeho absolventi měli na konci semestru Heideggerovu pozici z Bytí a času v malíku, jednak tuto pozici dovést do jejích vlastních důsledků – a tak ukázat, co v Bytí a čase stojí mezi řádky.