Syllabus
Historická chronologie – sylabus:
Historická chronologie, vymezení pojmu
Vývoj studia historické chronologie
Vývoj kalendáře v Evropě
Velikonoce a pomůcky k určování jejich data
Části roku (přírodní roční období; kvartály suché dny; měsíce; týdny)
Den a jeho části (definice; hodiny a jejich vývoj; části hodin)
Způsoby datování a jejich vývoj
Označování let (označování jednotlivých let a krátkých časových úseků; konzulská léta; léta panování; éry (Olympiády, léta od založení Říma, Diokleciánova éra, španělská éra, letopočty od stvoření světa, křesťanský letopočet); začátky roku; indikce
Označování dnů (římské datování; průběžné počítání dnů v měsíci; bononské datování; datování podle křesťanského kalendáře; cisioján)
Literatura:
J. Emler, Rukověť křesťanské chronologie, zvláště české, Praha 1876
G. Friedrich, Rukověť křesťanské chronologie, Praha 1934
M. Bláhová, Historická chronologie, Praha 2001
H. Grotefend, Taschenbuch der Zeitrechnung des deutschen Mittelatlers und der Neuzeit, Hannover 1982
J. Kollmann, Zavedení gregoriánského kalendáře v českých zemích, SAP XXIV, 1974, s. 3-41
E. Kotulová, Kalendář aneb kniha o věčnosti a času, Praha 1978
S. I. Selešnikov, Člověk a čas, Praha 1974
I. Hlaváček, Církevní kalendář a čeští světci v datovací praxi diplomatického a vyprávěcího materiálu přemyslovských Čech, AUC 1971, Z pomocných věd hist. 2, s. 39-63
F. K. Ginzel (1850-1926). Název jeho práce, Handbuch der mathematischen und technischen Chronologie s podtitulem Das Zeitrechnungswesen der Völker (Leipzig 1906—1914)
H. Grotefend, Taschenbuch der Zeitrechnung des deutschen Mittelalters und der Neuzeit, Hannover 1898 (2. Auflage 1905, 3. Auflage 1910, 4. Auflage 1915, 5. Auflage 1922, 6. Auflage 1928, 7. Auflage 1935, 8. Auflage 1941, 9. Auflage 1948, 10. Auflage 1960, 11. Auflage 1971, 12. Auflage 1982, 13. Auflage 1991, 14. Auflage 2007).
J. Novák, Chronologia. Bratislava 2004
A.-D. von den Brincken, Historische Chronologie des Abendlandes. Kalenderreformen und Jahrtausendrechnungen. Eine Einführung, Stuttgart – Berlin – Köln 2000
D. Ewing. Duncan, Kalendář . Epický zápas lidstva o určení pravdivého a přesného roku, přel. J. Manďák, Praha 2000.
Construire le temps. Normes et usage chronologiques au Moyen Age. Études réunis par Marie-Clotilde Hubert. Bibliothèque ďÉcole des chartes 157/1-2, 1999
The Gregorian Reform of the Calendar. Proceedings of the Vatican Conference to commemorate its 400th Anniversary 1582-1982, ed. by G. V. Coyne, S. J., M. A. Hoskin and O. Pedersen. Pontificia Academia scientiarum, Specola Vaticana 1983
B. Włodarski, Chronologia Polska, Warszawa 2007
Henryk Wąsowicz, Chronologia średniowieczna, Lubllin 2013
E. Koller, Strittige Zeiten. Kalenderreform im alten Reich 1582-1700. Berlin – Boston 2014
H. Wąsowicz, Cyzjojany łacińskie. Studium typologiczne, Lublin 2016
Annotation
Cílem předmětu je seznámit studenty s vývojem kalendářů a měření času v Evropě od starověku do současnosti. Zároveň se studenti prakticky učí převádět časové údaje historických pramenů na dnešní způsob datování.
Požadavky k atestaci:
Zkouška je ústní, skládá se ze dvou částí, 1/ praktické (převádění dat historických pramenů z českých zemí na dnešní způsob datování); 2/ teoretické (náplň vyplývá ze syllabu v SISu):
Historická chronologie, vymezení pojmu.
Vývoj studia historické chronologie
Vývoj kalendáře v Evropě
Velikonoce a pomůcky k určování jejich data
Části roku (přírodní roční období; kvartály suché dny; měsíce; týdny)
Den a jeho části (definice; hodiny a jejich vývoj; části hodin)
Způsoby datování a jejich vývoj
Označování let (označování jednotlivých let a krátkých časových úseků; konzulská léta; léta panování; éry (Olympiády, léta od založení Říma, Diokleciánova éra, španělská éra, letopočty od stvoření světa, křesťanský letopočet); začátky roku; indikce
Označování dnů (římské datování; průběžné počítání dnů v měsíci; bononské datování; datování podle křesťanského kalendáře; cisioján).