Sylabus
Název kurzu: Česká literatura 20. století I.
Umělecká moderna v poli napětí mezi tradicí a inovací
Vyučující: Prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Charakteristika kurzu:
V roce 1909 uveřejnil literární kritik Samuel Lublinski kulturně kritickou studii Der Ausgang der Moderne (Vyústění moderny), ve které prohlašuje její ztroskotání. Toto razantní zúčtování s modernou se záhy ukázalo jako předčasné, neboť konstituce nové formy, nového "projektu" estetické, literární, výtvarné i hudební modernity mělo teprve - také jako "překonání" dekadentního estetismu symbolistické moderny přelomu devatenáctého a dvacátého století - následovat v letech 1912-1913, nikoliv náhodou na prahu první světové války.Možno říci, že zkušeností zásadního, epochálního významu pro vývoj moderního umění i filozofie od počátku 10. let 20. století byla zkušenost ztráty autentičnosti života, vědomí krize skutečnosti, která byla pociťována jako produkt sociálního světa 19. století. V této souvislosti se ukazuje, že také český literární a estetický modernismus desátých let minulého století je podstatně diferencovanější, umělecko-esteticky a myšlenkově vrstevnatější a složitější, než jak sugeruje zjednodušující, ale v české literární historii dvacátého století oblíbené označení "expresionismus". Česká literární a umělecká moderna asimilovala ve svém vývoji po roce 1900 řadu cizích podnětů, které potom dále invenčním způsobem přetvářela a dospívala k vlastním způsobům a formám, jimiž reagovala na to, co tvoří vlastní substanci moderního "postauratického" umění dvacátého století: krize skutečnosti světa, která se stala navyklými způsoby smyslového vnímání nezachytitelnou, unikavou, rozpadající se na jednotlivé fragmenty. V semináři půjde o rekonstrukci estetických programů, konceptů a umělecko-estetického myšlení v české literatuře (a výtvarném umění) v evropském kontextu z perspektivy "nového vidění", estetické autonomie uměleckého díla, využití skrytých potencí a možností básnické slova, posílení jeho smyslových kvalit a vlastností, o "obnažení" tvůrčí metody a "faktury" slovesného i výtvarného díla. Tedy o rekonstrukci scénářů moderny (a modernosti) v české literatuře od počátku 10. let až do konce 30. let dvacátého století. Půjde také o to ukázat, do jaké míry a jakým způsobem souvisí velmi silná vůle k modernosti, k modernímu, novému vidění ještě s předchozí tradicí a jakým způsobem se s ní vyrovnává. V neposlední řadě šlo umělecké moderně a avantgardě také o nové a ozvláštňující vidění tradice.
Základní literatura:
BLAŽÍČEK, Přemysl: Skutečnost u Karla Tomana. [Ve sbírce Měsíce.] Česká literatura 40, 1992, č. 5, s. 474-482.BLAŽÍČEK, Přemysl: Poezie Karla Tomana. Praha 1995.
BYDŽOVSKÁ, L., SRP, K. (eds.): Štyrský a Toyen: Artificialismus. [Katalog výstavy.] Praha 1992.
BYDŽOVSKÁ, L., SRP, K. (eds.): Český surrealismus 1929-1953. Skupina surrealistů v ČSR. Události, vztahy, inspirace. Praha 1996.
ČAPEK, Jakub (ed.): Filosofie Henri Bergsona. Základní aspekty a problémy. Praha 2003.
ČERVENKA, Miroslav: Symboly, písně a mýty. Studie o proměnách českého lyrického slohu na přelomu století (Sova, Březina, Neumann, Gellner, Toman). Praha 1966.
EFFENBERGER, Vratislav: Realita a poesie. K vývojové dialektice moderního umění. Praha 1969.
FREIMANOVÁ, Milena (ed.): Povědomí tradice v novodobé české kultuře. Studie a matiriály III. Plzeňského sympozia k problematice 19. století. Praha 1988.
HECZKOVÁ, Libuše: Chtonické křivky ornamentu. Několik poznámek na téma žena, obraz, pravda a Růžena Svobodová. Česká literatura, 49, 2001, s. 519-529.
HODROVÁ, Daniela (ed.): Proměny subjektu I, II. Praha 1993, 1994.
CHALUPECKÝ, Jindřich: Expresionisté. Weiner, Deml, Klíma, Hašek. Praha 1992.
KUBÍNOVÁ, Marie: Seifertova poezie plynoucího času. (K poetice knih Jablko z klína a Ruce Venušiny.) Česká literatura 35, 1987, č. 4, s. 306-319.
KUBÍNOVÁ, Marie: Sebereflexe tvůrčího subjektu a téma slova. [Zejména u Halase, Holana a Weinera.] Česká literatura 40, 1992, č. 6, s. 547-571.
LAMAČ, Miroslav (ed.): Myšlenky modeních malířů. Praha1989.
MÁLEK, Petr: Melancholie moderny. Alegorie. Vypravěč. Smrt. Praha 2008.
MED, Jaroslav: Od skepse k naději. (K básnickému typu Viktora Dyka.) Česká literatura 35, 1987, č. 3, s. 227-244.
PAPOUŠEK, Vladimír a kolektiv: Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905-1923. Praha: Academia, 2010.
PAPOUŠEK, Vladimír: Existencialisté. Existenciální fenomény v české próze 20. století. Praha 2004.
PEŠAT, Zdeněk (ed.): Poetismus. (Výbor poezie a dokumentů). Praha 1967.
PEŠAT, Zdeněk: Dialogy s poezií. Praha 1985.
STROHSOVÁ, Eva: Zrození moderny. Praha 1963.
SUS, Oleg: Estetické problémy pod napětím. Meziválečná avantgarda. Surrealismus. Levice.
Praha 1992.
VOJVODÍK, Josef - WIENDL, Jan: Heslář české avantgardy. Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908-1958.Univerzita Karlova - Filozofická fakulta /Toga: Praha 2011.
VOJVODÍK, Josef: Od estetismu k eschatonu. Motivická sémantika lyrického díla Otokara Březiny. Rekonstrukce symbolických paradigmat. Praha 2004.
VOJVODÍK, Josef: Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě. Brno [Host - Teoretická knihovna] 2006.
TEIGE, Karel: Výbor z díl. I. Svět stavby a básně. Praha 1966. II. Zápasy o smysl moderní tvorby. Praha 1969. III. Osvobozování života a poesie. Praha 1994.
VOJTĚCH, Daniel: Vášeň a ideál. Na křižovatkách moderny. Praha 2008.
WIENDL, Jan: Vizionáři a vyznavači. K otázce sepětí řádu umění a života v české poezii první poloviny 20. století. Praha 2007.
WINCZER, Pavol: Poetika básnických smerov. Bratislava 1974.
Anotace
Možno říci, že zkušeností zásadního, epochálního významu pro vývoj moderního umění i filozofie od počátku 10. let 20. století byla zkušenost ztráty autentičnosti života, vědomí krize skutečnosti, která byla pociťována jako produkt sociálního světa 19. století. Důsledky procesu mechanizace a industrializace 19. století byly ve sféře umění a filozofie vnímány jako sebeodcizení a postupná ztráta identity ve světě, jehož "pravá" skutečnost se stala neproniknutelnou a nepoznatelnou.
Lidskému vnímání a poznávání světa jako by byly "vnuceny" normy a formy, tvořící v jistém smyslu klamnou fólii mezi bezprostředním viděním a "skutečnou skutečností". Princip "nového vidění", "obnažení" a senzibilizace vnímání, kterou rozvíjí teorie ruského formalismu počínaje iniciačnímu eseji Viktora Šklovského Voskrešenie slova (Vzkříšení slova, 1914) a Iskusstvo kak priem (Umění jako metoda, 1917), usiluje o odstranění této pomyslné fólie, která se může stát předmětem teoretické reflex, a také o "ozvláštnění", tedy odautomatizování vnímání, jehož cílem je "nové vidění", změněné vidění ve smyslu jeho kritické funkce.
Princip "nového vidění" se stal vůbec principem avantgardní estetiky recepce. V semináři půjde o rekonstrukci estetických programů, konceptů a umělecko-estetického myšlení v české literatuře (a výtvarném umění) v evropském kontextu z perspektivy "nového vidění", estetické autonomie uměleckého díla, využití skrytých potencí a možností básnické slova, posílení jeho smyslových kvalit a vlastností, o "obnažení" tvůrčí metody a "faktury" slovesného i výtvarného díla.
Tedy o rekonstrukci scénářů moderny (a modernosti) v české literatuře od počátku 10. let až do konce 30. let dvacátého století. Půjde také o to ukázat, do jaké míry a jakým způsobem souvisí velmi silná vůle k modernosti, k modernímu, novému vidění ještě s předchozí tradicí a jakým způsobem se s ní vyrovnává.
V neposlední řadě šlo umělecké moderně a avantgardě také o nové a ozvláštňující vidění tradice.