Sylabus
Tematické okruhy: 1) Obrysový "příběh" vývoje literárněteoretického uvažování o poetice textu v průběhu 20. století: Náčrt konstituování základních konceptů a pojmů, charakteristika způsobů jejich koncipování a strukturace do vyšších celků 2) Autor (autor jako psychofyzická bytost, látka, námět; autostylizace, autorský subjekt, (implikovaný autor, obraz autora, osobnost), autoritativnost, autenticita; záměrnost a nezáměrnost, strategie, kód; estetická norma; sémantické gesto; analýza geneze díla a možnosti rekonstrukce autorské osobnosti) 3) Recipient ( implikovaný a reálný vnímatel; zkušenostní komplex vnímatele; typy čtenáře a typy čtení textu; recepce, konkretizace (dobová a individuální), interpretace (a vztah k popisu, analýze a výkladu); význam a smysl; estetická hodnota) 4) Text (znaky textu; základní vrstvy textu: rovina zvuková, lexikální, syntaktická a textová; pojmenování v literatuře ("básnické pojmenování", obrazné pojmenování) a jeho vztah ke skutečnosti, pojmenování jako znak, reference a referent, denotace a konotace a problém označování; mimésis a literárnost; fiktivnost a fikčnost; verbalizace a rozdíl mezi mluvením a psaním, explicitní textové subjekty, textovost; artefakt a estetický objekt, text a dílo; funkce literárního díla; kontext; hypertext). Intertextovost (prototext, metatext, mezitextové navazování; citát, aluze; motto; parafráze, parodie, travestie, variace; apokryf, cento, plagiát) 5) Literární druhy a žánry (lyrika, epika, drama; epos, kronika, legenda, pohádka, bajka, črta, povídka, novela, román, reportáž, deník, memoáry; tragédie, komedie, veselohra, fraška, groteska, melodram) a problém literárního vývoje 6) Naratologie (motiv, téma; vypravěč a postava, tematizovaný adresát; typy promluv (řeči); vypravěčské způsoby; vyprávěcí situace; ich-forma a er-forma; reflektor, úhel pohledu; časoprostor (chronotop) a jeho funkce a strukturace; děj, příběh a jeho kompozice, fabule a syžet; fikční svět jako svět možný) 7) Poetika (verš vázaný a volný, veršové členění a jeho vztah k členění větnému (přesah, césura, dierese), metrum a rytmus (stopa, přízvuk, iktus, trochej, jamb, daktyl, předrážka), časoměrný a sylabotónický verš; alexandrín, blankvers); rým a jeho typy; asonance; aliterace; básnické figury (anafora, epifora, epanastrofa, epizeuxis; inverze; apostrofa); prostředky hláskové instrumentace (eufonie, kakofonie; onomatopoie; paronomázie; refrén); prostředky tematického uspořádání (motiv, klimax, antiklimax, antiteze, kontrast, paradox, paralelismus, parenteze, digrese, asociace, aposiopese, elipsa, envoi, pointa); grafické uspořádání básně (kaligram, konkrétní báseň; palindrom), stabilní formy veršového uspořádání (sonet, věnec sonetů, rondel, akrostich, pásmo); Obrazné pojmenování metaforického typu (metafora, metonymie, personifikace, synekdocha, synestézie, oxymóron) a symbolického typu (alegorie, symbol); další prostředky fungující od roviny konkrétních tropů (epiteton, přirovnání, eufemismus, litotés, pleonasmus, neologismus) až po rovinu textovou (hyperbola, ironie, sarkasmus) 8) Drama jako text a jako představení (dramatické žánry, komplementární prvky realizace, typy řeči v dramatu, autorské poznámky a jejich transpozice, dramatická postava a prostor)
Anotace
Přednáška uvádí do problematiky teoreticko-interpretačního přístupu k literárnímu textu, jeho výstavbě, významu a základním kontextovým provázanostem. Nabízí základní koncepty a termíny, s nimiž je možné popisovat, analyzovat, vykládat a interpretovat literární text. V zimním semestru přednáška nastiňuje základní vývoj a proměny přístupů k literárnímu textu a jeho poetice a poté se věnuje základním konceptům autora, recipienta a textu (pokračování v letním semestru pak výklad poetiky literárního textu rozvíjí a specifikuje v rámcových okruzích poetiky prózy (základy naratologie), poetiky poezie a poetiky dramatického textu ve vztahu k divadelnímu představení).
Pro jednooborové studenty bakalářského studia oboru ČJL je předmět realizován kombinací této přednášky a dvousemestrového semináře, který si student volí z aktuální nabídky v každém školním roce (při rozvrhové kolizi lze použít i alternativu, kdy každý semestr absolvuje u jiného vyučujícího; funkčnější a logičtější je nicméně absolvovat oba předměty v rámci jednoho kurzu, tedy u jednoho vyučujícího semináře. Při volbě semináře je dobré přihlížet k náplni jednotlivých seminárních sylabů, protože každý může akcentovat (a logicky naopak i upozaďovat) určité oblasti teorie literárního textu, a bude tedy víc konvenovat preferencím a zájmům určitého studenta než náplň kurzu vyučovaného jiným vyučujícím.