Sylabus
Tematické okruhy: 1) typologie elementární cesty - totiž chůze v určitém prostoru a v určité osobní situaci, která chůzi zhodnocuje. Akt chůze je pro J. - J.
Rousseaua unikáním z tíže společenského stavu a jeho procházky jsou jednak "hygienickou" očistou, jednak procesem kompenzací a dialogů mezi subjektem a prostorem. Romantičtí chodci-poutníci v Máchově díle vidí a přecházejí další a další horizonty, mizí v nenávratnu. Naproti tomu "Musa pedestris" u samotného Máchy chodce se vyznačuje radostí ze svobodného pohybu nebo fyzického výkonu, jehož smyslem je "vidět" a "docílit".
Heroický a duchovní, téměř metafyzický smysl přikládá chůzi H. D.
Thoreau. Protikladné tomuto patosu chůze je existenciální a téměř zničující "chození" v románovém pojetí T. Bernharda.
Specifickou tradici představuje téma cesty, poutníka a chodce u J. Čapka. 2) Cesty za exotikou. Poslední velké objevitelské zprávy (např.
Deníky J. Cooka a L.
A. de Bougainville) jsou charakteristické jak svou konkrétností a utilitarismem, tak intenzitou deskripcí, které poskytly textové kódy pro romanopisce 19. století (H. Melville, J.
Verne aj.). Osudy a proměny exotismu lze sledovat v dobrodružné a existenciální literatuře cestopisného typu až dosud (např. prózy N. Bouviera či L. Martínka).
Vedle několika příkladných zámořských cest (cesty do Ameriky nebo do Orientu) se četba v semináři soustředí na typologii skromnějších českých cest za exotikou zeměpisně relativně blízkou: do Itálie a do Ruska, jejichž cílem byly kultura a ideje. Témata referátů: a) - J.-J. Rousseau: Sny samotářského chodce - K.
H. Mácha: Deník na cestě do Itálie, výběrově Dopisy, Zápisník - H.
D. Thoreau: Chůze - J.
Guth: Turistika. Turistický katechismus - T.
Bernhard: Chůze b) - J. Cook nebo L.
A. de Bougainville: Cesta kolem světa - J.W. v. Goethe: Italská cesta - G. de Nerval: Cesta do Orientu - M.
Z. Polák: Cesta do Itálie - K.
H. Mácha: Deník na cestě do Itálie - J.
Neruda: Obrazy z ciziny - J. V.
Sládek: Americké obrázky - K. Havl íček Borovský: Obrazy z Rus - V.
Mrštík: Cesta do Ruska - J. S.
Machar: Řím - R. Halliburton: Tisíc a půl dobrodružství (výbor) - Nicolas Bouvier: Návod k použití světa (nebo Ryba-Štír) - L.
Martínek: Mys dobré naděje (nebo Nomad´s land)
Anotace
Seminář volně navazuje na problematiku pojednávanou v zimním semestru (analýza funkcí a stylu starších českých cestopisů s odkazy k paradigmatům evropské cestopisné literatury). Zaměřuje se na vybraná díla české a evropské literatury 19.-20. století a nabízí studentům prohloubený vhled do literárních, kulturních a epistemologických modelů žánru s jeho specifickým postavením na pomezí dokumentu a fikce.
Po dlouhou dobu, zhruba od pozdního středověku až po raný romantismus, se v evropských cestopisech výrazně projevovala humanistická koncepce, prosazovaly se učené popisné itineráře (kulturní průvodce) a erudovaná zprostředkování cizích krajů a fenoménů. Naproti tomu od 19. století se více uplatňuje cestovatelské "já", které se při setkání s cizým/jiným také setkává s vlastní subjektivitou. Toto cestovatelské "já" si je přitom dobře vědomo některých privilegií literární tvorby (např. anticipace, prolepse, analepse, elipsa), jež retrospektivně "opracovává" sled okamžiků a událostí, aniž by narušovala časoprostorové kontinuum popisované cesty. Cestopis se výrazně blíží literatuře až po onen krajní bod, kdy cestovatele nahrazuje spisovatel-vypravěč příběhů z cest (neboť cesta navzdory fabuli zůstává), jichž je sám svědkem, režisérem i hrdinou.