Syllabus
Tematické okruhy:
- Futurismo & futurismi… a jejich manifesty
- Akce, provokace, skandál: manifesty expresionismu a dadaismu
- "Svět začíná v NÁS a NÁMI": manifesty ruské avantgardy
- "Nic. Nic než lyricko-plastické vzrušení…" manifesty české avantgardy 20. let
- "Požaduji hlubokou, opravdovou okultnost surrealismu": manifesty surrealismu
Poslední manifest? Avantgarda za hranicemi avantgardy
Annotation
"Manifest" jako specifický typ/druh literárního textu je bezprostředně spojen s vývojem tzv. historické avantgardy. V žánru manifestu, který avantgarda "pro sebe" objevila, v němž také sama sebe znovu objevovala (nebo chtěla objevovat) a definovala, se manifestuje jednak podstata avantgardního akcionismu, jednak základní intence a cíl avantgardních hnutí - evropských i mimoevropských: nové uspořádání světa. S určitou nadsázkou by se dalo říci, že historická avantgarda "zapletla" svět prvních tří desetiletí 20. století do sítě manifestů, které vyzývaly k určitým postojům, k estetickým, společenským a politickým akcím, provokovaly k určitým činům nebo dávaly pokyny k produkci uměleckých děl. Z této perspektivy je manifest perfektním i prekérním místem diskursivně formulované syntézy života a umělecké praxe; zde se zřetelně projevuje zásadně odmítavá reakce avantgardních hnutích (již v desátých letech 20. století) na estetismus výlučnosti a jedinečnosti umění v (post)symbolismu. Avantgarda věřila v překonání tohoto typu autonomie umění a uměleckého tvoření, které obrátila - v ostrém protikladu k umělecké praxi symbolistické moderny - navenek, k "životní praxi". Podle teze sociologa kultury Paula Manna, kterou rozvíjí ve své práci The Theory-Death of the Avant-Garde (1991), se avantgarda nakonec nestala "obětí" institucionalizovaného umění a jeho trhu, jak často sama ráda tvrdila, ale mnohem spíše obětí svého vlastního diskurzu a diskurzívního kontextu, který se kolem ní vytvořil. Historická avantgarda se ve svém nejoblíbenějším žánru, v manifestu, sebeafirmovala, v něm žila a také zemřela.
Přednáška bude sledovat jednak specifické aspekty manifestu/ů evropských avantgardních hnutí a skupin prvních tří desetiletí 20. století jako literárního druhu nebo "typu" textu a jeho performativní funkce, jednak estetické a politické pozice a implikace avantgard v jejích manifestech a konečně "zrušení" avantgardního "manifestismu" v manifestu samotném, také ve vztahu k současné debatě o "konci avantgardy".