Syllabus
1. 10.
Úvodní seminář 8. 10.
četba: Josef Topol: Půlnoční vítr
Alois Jirásek: Staré pověsti české (Lucká válka; Durynk a Neklan)
Kosmas: Kronika česká (Lucká válka; Durynk a Neklan)
Otomar Krejča: "Půlnoční vítr (Úvaha nad rukopisem)"; Divadlo 6, 1955, č. 6, s. 482-488
Jaroslav Pecháček: "Představení Topolova Půlnočního větru v AUD"; Divadlo 6, 1955, č. 6, s. 488-491 15. 10.
četba: Josef Topol: Jejich den
Mojmír Otruba: "Poznámky k sémantice Topolova dialogu"; Souvislosti 17, 2006, č. 3, s. 169-185
Milan Lukeš: "Jejich den"; Divadlo 10, 1959, č. 10, s. 733-742 22. 10.
četba: Josef Topol: Konec masopustu 29. 10.
Kritická recepce Konce masopustu
četba: Antonín Brousek: "Dva Konce masopustu"; Divadlo 15, 1964, č. 8, s. 41-49
Karel Kraus: "Masopustní tragédie"; Divadlo 16, 1965, č. 2, s. 18-25
Leoš Suchařípa: "Tažení proti Králi"; Divadlo 16, 1965, č. 2, s. 11-16
Jaroslav Vostrý: "Jsou všeho schopný, víš?"; Divadlo 14, 1963, č. 8, s. 14-23
Lenka Jungmannová: "Čas a maska (Topolův Konec masopustu)"; in Daniela Hodrová, Zdeněk Hrbata, Milena Vojtková (red.):
Na cestě ke smyslu. Poetika literárního díla 20. století. Praha, Torst 2005, s. 257-276 5. 11.
četba: Josef Topol: Kočka na kolejích
Leoš Suchařípa: "Člověk je stejně sám"; Divadlo 17, 1966, č. 3, s. 6-14 12. 11.
četba: Josef Topol: Slavík k večeři
Jan Císař: "Čas lásky a smrti"; Divadlo 20, 1969, č. 2, s. 32-39 19. 11.
četba: Josef Topol: Hodina lásky 26. 11.
četba: Josef Topol: Dvě noci s dívkou aneb Jak okrást zloděje 3. 12.
četba: Josef Topol: Sbohem Sokrate
Pavel Trenský: "Topolův Sokrates"; Svět a divadlo, 1992, č. 3, s. 28-37 10. 12.
četba: Josef Topol: Stěhování duší 17. 12.
četba: Josef Topol: Hlasy ptáků 7. 1.
Závěrečný seminář
Dramatická tvorba Josefa Topola (a její proměny) - shrnutí
<p style="margin-bottom: 0cm;" lang="c
Annotation
Deset divadelních her dramatika, básníka, překladatele, dramaturga a také režiséra Josefa Topola (*1935) představuje velmi jednotný dramatický celek, jehož základním a zakládajícím tématem je lidská existence - ještě přesněji člověk jakožto bytost, jež se jistým způsobem vztahuje ke světu, snaží se situacím a jevům, s nimiž se setkává, porozumět, vyložit si je pro sebe a také na základě daných okolností určitým způsobem jednat. Jak říká Eugen Fink: "Člověk se realizuje tím, že během svého života tisícerým způsobem volí sebe sama: v každé volbě věcí či okolností volí vposled jen sebe."
V rámci semináře se budeme snažit postihnout typické znaky poetiky Topolových dramat a sledovat její vývoj. Pro textovou analýzu si stanovíme základní kategorie, na něž se při interpretaci jednotlivých her - s ohledem na kontext Topolovy dramatiky jako celku - zaměříme: postavy, (dramatická) situace, jednání, komunikace (jazyk, řeč), hra, divadelnost/performativita ("teatrálnost"), prostor a čas. Topolovu dramatickou tvorbu budeme sledovat rovněž ve vztahu k dobovému divadelnímu, literárnímu a kulturnímu kontextu a ve vztahu k Divadlu za branou (1965-1972), k jehož kmenovým autorům a spoluzakladatelům - spolu s režisérem Otomarem Krejčou, dramaturgem Karlem Krausem a herci Janem Třískou a Marií Tomášovou - Josef Topol patřil. Texty všech Topolových her a základní sekundární literatury budou k dispozici v Moodlu: http://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=3733.