,,Společná místa" (nejen) ve starší české literatuře

Sylabus

17. 2. Úvodní hodina, uvedení do pojmosloví, svět naruby 24. 2. Topoi / loci communes v rétorických příručkách a poetikách (antika a středověk) 3. 3.

Topoi / loci communes v rétorických příručkách a poetikách (české prameny 16. a 17. st.) 10. 3. Topika úvodů (hledaná skromnost, exordiální t.) 17. 3.

Puer senex, dívka-stařena 24. 3. Topika v legendách (smrt světce) 31. 3.

Nejčastější topické metafory (svět jako divadlo, život jako plavba) 7. 4. Topika starobylého původu 14. 4.

Topika vzývání přírody, oplakávání mrtvého 21. 4. Locus amoenus (líbezné místo) 28. 4.

Topika pomíjivosti života: ubi sunt, vanitas 5. 5. Topos jako předmět parodie 12. 5.

Závěrečná hodina: vlastní příklady topoi, zápočet

Anotace

Topos byl původně rétorickou pomůcku pro nalézání argumentů; postupně se stal označením pro ustálená myšlenková a výrazová schémata, a jako takový hrál zásadní roli ve středověkém a raně novověkém myšlení o literatuře a pravidlech její tvorby. Četba vybraných literárně teoretických textů (antické, středověké, raně novověké rétorické příručky) bude úvodem k hlavní náplni semináře: četbě a analýze textů z hlediska jejich práce s nejznámějšími topoi. V centru zájmu budou stát české texty 14.-18. století, ovšem s hojnými exkurzy do období staršího i mladšího a do literatury nebohemikální.

Cílem semináře je ukázat různé možnosti práce s literárními topoi, od tradičního pojetí až k parodickému užití, jejich vědomou i nevědomou reflexi.