Čeho a jak dosahovali čelní představitelé české kultury Václav Havel, Milan Kundera, Ivan Klíma a další ve svých autobiografiích? Jak chtěli vypadat před čtenářským publikem? Byli vždy upřímní? Co a jak skrývali? Lze určit, jací byli doopravdy a nakolik jsou jejich memoáry a rozhovory s nimi důvěryhodné?
V semináři se budeme zabývat rétorickými strategiemi prezentace já v autobiografických textech z hlediska literární teorie a sociální psychologie. Zaměříme se na prezentaci vlastní osobnosti autorů okolo "dějinných zlomů", kdy dochází k "přepólování" politických, etických i estetických hodnot a kdy jsou tyto strategie nejpatrnější. V našem případě to bude kontrast období 1948-1953, tzv. "padesátá léta", vyznačující se kultem osobnosti a politickým vychýlením směrem doleva; období 1963-1968, tzv. "šedesátá léta", vedoucí obrodným, demokratizačním procesem k Pražskému jaru 1968; období 1968-1989, tzv. "normalizace", neboli utužení režimu a návrat ke standardům z období po kultu osobnosti; a "polistopadové" období po roce 1989.