Anotace
Počátky společné literární tvorby bratří Čapků stojí ve znamení skupiny Almanach na rok 1914, přičemž jejich oba společné beletristické soubory Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) a Krakonošova zahrada (1918) představují uměleckou reakci na dobové literární směry a umělecké ismy (secese, dekadence, novoklasicismus a kubismus). Po tomto společném startu se oba bratři vydali svou vlastní literární cestou: v roce 1917 publikuje Karel povídkovou knihu Boží muka, Josef knihu Lelio.
Seminář se soustředí na literárněhistorické problémy vážící se k proměnám vypravě če a vyprávění v beletristickém díle obou autorů v kontextu/rámci literatury moderny a jejích klíčových fenoménů: krize subjektu, krize poznání a krize jazyka, tematizace psaní mezi alegorií a ironií, sebekonstrukce já v procesu vyprávění/psaní, stylizace. Pozornost bude věnována literárněhistorickým otázkám vztahu knihy Boží muka k dobovému kulturnímu kontextu, tj. k estetice historické avantgardy, k civilizačně kritickým koncepcím a k filozofii pragmatismu.
Analýza knihy Lelio se soustředí mj. na expresionistické rysy vybraných próz (s přihlédnutím k vztahu k malířské tvorbě J. Čapka), v nichž se v reakci na válečné dění zrcadlí krize idejí a hodnot, otřesená důvěra v lidský rozum a nezadržitelný civilizační pokrok a z toho plynoucí beznaděj. Podstatným rysem takto literárněhistoricky zaměřeného semináře bude i jeho rozměr komparatistický: vybrané prozaické texty bratří Čapků budou analyzovány nejen v souvislosti s tvorbou dalších autorů české předválečné moderny (R.
Weiner, J. Deml), nýbrž rovněž v kontextu středoevropské moderny (H. von Hofmannsthal, F.
Kafka).