Annotation
Ideální prostoupení mluvení a naslouchání je dozajista základní podmínkou funkční komunikace. Často hovoříme pro sebe sama nedbajíce o uslyšené natož vyslyšené, často, domnívajíce se, že nasloucháme, prosíváme ve skutečnosti dané vypovídání zbytnělým předporozuměním. Toto konstatování je ovšem notoricky známé ? až banální, leč právě ona banalita činí jeho platnost zákeřně účinnou a to zejména u osob spjatých se sférou veřejného vystupování.
Pedagog je persónou povýtce veřejnou ? jeho mluvení je nasloucháním studentů přímo kategoricky podmíněno a jedině jím osmysleno. Samomluvný pedagog je figurou přímo urážlivě nemohoucí. A jak si standardní učitel svou plodnou působnost představí? Povětšinou přípravou prázdného prostoru, kam pak bývá uveden ?abstraktní? student stvořený svou podstatou k plošné komunikaci odborných poučení. Nic proti odbornosti! ?Ubezdušená? a ?odtělená? bytost, kterou popsaným způsobem zpředmětníme, ovšem zhusta uchopuje toliko kořenů zbavené povrchy a neživá schémata, nad kterýmžto výsledkem se posléze okázale až rituálně naříká.
Oslovující učitelský projev si musí být sám sebe vědom a ono zvědomování vyžaduje ? krom odborné zdatnosti ? také soustavnou práci na uchopení mnohovrstevnosti forem, jimiž je komunikační pole zásadně spoluovlivňováno. Stojíme před celou škálou tělových dispozic (indispozic) učitele, specifiky a jedinečnostmi posluchačů, ochotou (neochotou) k partnerství ? ke společnému vytváření pracovně-herního prostoru, v němž se smysluplné mluvení ? naslouchání optimalizuje (ruší). V této sféře má probíhat základní dění semináře ? v krajině hledání kooperativních mostů mezi didaktickým přístupem ducha a sebeozřejmujícím herectvím těla, v otázce po hranici tvaru, tváře, gesta, slova ? v prostupnosti (či neprostupnosti) této hranice. Seminář chce být zkoumavým přípravným polem diskursu o setkání a setkávání, o tom, že věc je obtížná, že však máme důvody tyto obtíže cílevědomě překonávat a tak sama sebe rozšiřovat k souhře s druhým.
Praktický průběh bude zajišťován dvěma pravidelně se střídajícími vyučujícími: Jaroslavem Tulkou (katedra české literatury FFUK), který povede teoretickou bázi diskursu, a Evou Špreňarovou (katedra autorské tvorby a pedagogiky DAMU), jejíž vklad je zaměřen k pohybovým a hlasovým cvičením. Bez naslouchání (sobě i druhým) nelze dobře myslet a myšlení je esenciálním důvodem, proč má vůbec někdo naslouchat. Myslíme hlavou i tělem, projevujeme se celí. Zkusme si hru otevření forem a zahlédnutí mnohostranné dynamiky životního pohybu, neboť škola ? alespoň se to říká ? je přece přípravou pro život.