Anotace
V povídce Vladimíra Nabokova, Priglašenije na kazň (Pozvání na popravu, 1938), napíše hrdina povídky Cincinnatus před "popravou" na list papíru slovo "smrt", které okamžitě špačkem tužky, která mu ještě (tolik co života) zbývá, přeškrtne. Přeškrtnutí pojmu pro konec a zánik, se zde v jistém smyslu stává magickým rituálem pro kontinuitu, koherenci psaní, textu, trvání, paměti (kultury) proti ztrátě paměti, smrti, a zániku.
Jakým prostorem je však (literární) prostor paměti a vzpomínky? Tato výchozí otázka semináře, který bude sledovat problematiku ars memoriae,umění (kulturní) paměti, jako specifické komunikační situace a principu kulturní kontinuity a koherence, jak se "zhmotňuje" v textu, povede dále k problematice kánonu (a kanonizace). Tato komunikační, v čase se "rozpínající" situace (J. a A.
Assmannovi) vytváří kulturu vzpomínání, to znamená v podstatě hermeneutickou kulturu, která je schopna znaky/texty, uložené v kulturní paměti, zpětně vyložit. A jakou pozici zde zaujímá proces kanonizace? Kanonický text znamená především, že takový text (nebo texty) získal závaznou, nadhistorickou platnost a tím specifickou "nedotknutelnost", zároveň však "uzavřenost" a nesrozumitelnost, která se dovolává textu "druhého stupně", komentáře interpreta, který vstupuje mezi kanonizovaný text a čtenáře.
Z perspektivy intertextuality tvoří tyto texty, a máme na mysli, literární, umělecké texty, univerzum textů, textovou "síť", "tkáň" (R. Barthes), "mosaiku citátů" (J.
Kristeva). Z tohoto hlediska se intertextualita jeví jako dominantní sémantický fenomén, jehož podstatu vystihuje pojem "dvojího kódování" (R.
Lachmann/ová): významová konstituce uměleckého textu není založena výhradně na "zásobě" daného textu, nýbrž odkazuje k "zásobárnám" dalších textů. Intertextualita jako teoretický model je fundována geneticky, v tom smyslu, že se vymezuje proti pojetí autonomního, autorsky zakotveného pojmu literárního textu, jako je tomu ve formalismu, strukturalismu nebo Novém kriticismu.
S pojmy kulturní paměti a intertextu souvisí také pojmy recepce, ale také jejich negativní stránka (např. problém kanonizovaných textů v podmínkách ideologicky kontrolovaných, totalitních systémů), zapomnění a vytěsnění.