Anotace
Literatura a malířství ? malířství v literatuře. Četba a diskuse vybraných textů, tematizujících koexistenci těchto dvou médií uměleckého projevu, především v textech na (vratké) hranici mezi pozdním romantismem a raným realismem, ale také v symbolismu 90. let 19. století. Pozornost má být věnována jednak tematizaci (literarizaci) vztahu umělec (jako pojem individuality, singularity, tvůrčí geniality i šílenství) a/vs. společnost (reprezentant ?obecného?, tj. z hlediska požadavku jedinečnosti špatného vkusu, průměrnosti, ?norem? a ?pravidel?) a v této souvislosti také vztahu umění a/vs. život, jednak literarizaci (zde by bylo možné říci konceptualizaci v médiu literatury) otázky ?co je (to) fenomén obraz?? Malba? Fantasma? Mimikry? Metafora? Nápodoba? Gesto? K tomu patří také polarita viditelného a neviditelného, pohledu a obrazu, tvaru a beztvarosti atd.
Výchozím textem bude proslulá povídka Honoré de BALZACA, Neznámé arcidílo (Le chef-d?oeuvre inconnu, 1831), která významným způsobem preludovala diskusi o moderním umění na přelomu 19. a 20. století a byla interpretována samotnými výtvarnými umělci (Cézanne, Picasso, v českém umění např. B. Kubišta). V postavě malíře Frenhofera vytvořil Balzac prototyp nekompromisního, singulárního tvůrce umění, předznanenávající sebechápání umělce v kontextu moderny. V souvislosti s diskusí o moderním umění v českém kulturním prostředí se Balzacovou povídkou podrobně zabýval 1908 ve Volných směrech (XII) malíř a výtvarný kritik Miloš Jiránek. Jeho a Kubištova (rovněž ve Volných směrech XVI, 1912, ve stati Nicolas Poussin) reflexe budou doplňovat diskusi o Balzacově povídce.
Soubor teoreticko-kritických esejů Estetické podivnosti (Curiosités esthétiques, 1868) Charlese BAUDELAIRA měl iniciační význam pro moderní lyriku konce 19. a počátku 20. století a pro teorii ?modernité? a krásna vůbec. Průkopnickým způsobem spojuje Baudelaire teorii uměleckého tvoření a básnictví, přičemž v popředí stojí reflexe pojmů ?intimité?, ?spiritualité?, ?idéal?, ?imagination?. V centru pozornosti bude Baudelairova recepce malířského umění Eugena Delacroixe, kterého básník slaví jako nejvýznamnějšího umělce výtvarného romantismu. Součástí diskuse bude Baudelairova známá ?intermediální? báseň Majáky (Les phares) z Květů zla (oddíl Spleen et idéal).
V souvislosti s povídkou Nikolaje V. GOGOLA Portrét (1835/1842) nás bude zajímat nejen vztah umělec vs. společnost (psychosociální motivace: umění a svět jako chaos), ale také aspekty fantastického žánru v této povídce (recepce německé romantické fantastiky). Zde stojí v popředí fantasma démonického pohledu a panika (paranoidního) bludu vitalizace neživého. Kromě toho bude předmětem zájmu polarita zahalování a odhalování ve vztahu k fenoménu obrazu.
Jako kompendium l?art-pour-l?art-estetismu epochy fin de siecle byl již v době svého vzniku čten román Oscara WILDA Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray, 1890). Pozornost bude věnována především programu estetizace života, tj. integrace všech kulturních, náboženských, etických i společenských funkcí ve znamení estetična. Také ve Wildově románu hraje důležitou roli vizualita, fenomén zobrazení (velmi výrazná metaforika zrcadlového obrazu a sebe-zrcadlení).