Česká literatura 20. století II (po r. 1939)

Sylabus

* Tematické okruhy: 1. Periodizace české literatury druhé poloviny 20. století.

Rozštěpení literatury do tří komunikačních okruhů: domácí veřejné ("oficiální"), domácí neveřejné (ineditní a samizdatové) a exilové. Datum vzniku a datum vydání.

Proměny kulturní politiky. Dvojí kontext literatury, vnější a vnitřní. 2.

Vývoj poezie po roce 1939. Rozpad avantgardního paradigmatu.

Skupina 42. Poúnorová oficiální poezie.

Spory o avantgardní dědictví. Ineditní poezie 50. let (Holan, Kolář, surrealisté aj.).

Skupina Května a její vývoj. Mikulášek a Skácel.

Nástup generace 60. let, renouveau Holana, Seiferta a existenciální poezie. Experimenty.

Trojí komunikační kontext a vývoj poezie 70. a 80. let. Pozdní Skácel, Šiktanc a Diviš.

Wernisch, Kabeš, Šrut, Jirous. Poezie "pětatřicátníků" (Žáček) a polemická reakce "osamělých běžců".

Poezie 90. let. Postmoderna a hledání spiritualismu (Borkovec, Kolmačka, Rudčenková). 3.

Vývoj prózy po roce 1939. Obnova historismu a tradice (Vančura, Schulz).

Próza psychologická a introspektivní (Havlíček, Hostovský), inspirace folklorem (Kubín, Drda), experimenty (Součková). Okupační téma a jeho proměny (Drda,Škvorecký, Kovtun). "Budovatelský" a historický román po Únoru.

Próza ineditní a exilová (Hrabal, Hostovský). Proměny žánrů: nástup povídky, črty a novely (Kliment, Smetanová aj.).

Holocaust jako téma lidské existence (Weil, Lustig, Fuks). Romány deziluze.

Vaculík, Kundera, Putík. Experimenty (Linhartová, Vyskočil, Páral).

Bohumil Hrabal a jeho vývoj. Próza "oficiální" a "neoficiální" doby normalizace. "Autentizace" a "konstrukce" - deníky, obrazy, podobenství.

Próza 90. let a počátku století. Hodrová, Kratochvil, Topol, Urban. 4.

Drama a divadlo po roce 1939. Drama historické a parabolické.

Pokusy o "výrobní drama" po Únoru. Obnova lyrického a existenciálního dramatu: Hrubín, Topol.

Pokusy o satiru. Nástup "malých scén" od konce 50. let a vývoj studiových divadel v 60.-80. letech (Zábradlí, Semafor, Ypsilonka, Husa na provázku aj.).

Absurdní drama a vývoj jeho protagonistů (Havel, Vyskočil). Divadelní postmoderna? (Pitínský, Lébl). 5.

Kritika a myšlení o literatuře po roce 1939. Šaldovo dědictví. Kritika marxistická,katolická a personalistická.

Václav Černý, Jindřich Chalupecký, Jan Grossman. Literárněvědný strukturalismus a jeho vývoj (Mukařovský, Vodička).

Oldřich Králík. Ideologická kritika a literární věda po Únoru a pokusy o její překonání (Brabec, Opelík).

Neostrukturalismus: Červenka, Pešat, Jankovič. Působení nových směrů a současná literární věda.

Anotace

Požadavky pro získání atestace: zkoušku zajišťují vyučující jednotlivých seminářů.

Charakteristika kurzu:

Přednáška bude vycházet z chronologického vývoje jednotlivých literárních druhů v daném časovém období, bude tedy sledovat evoluci české poezie, prózy, dramatu a divadla a myšlení o literatuře. Výklad bude přihlížet ke dvojímu kontextu: vnějšímu, tj. souvislostem literárního dění s fakty mimoliterárními (proměny ve společnosti a společenském vědomí, v kulturní politice a ostatních druzích umění), a vnitřnímu, tj. vlastnímu vývoji poetiky v jednotlivých literárních druzích.

Kurz je uzavřen zkouškou.