Syllabus
* Tematické okruhy:
- Filozofické základy literárněhistorických konceptů
Doporučená literatura k tématu:
Pechlivanos, M.: Literární dějiny. In: Úvod do literární vědy (Sb.)Praha 1999
Nietzsche, F., O užitku a škodlivosti historie pro život, in: Nečasové úvahy I, 1992
Grondin, J., Úvod do hermeneutiky, 1997 (zde zejména: Hermeneutické sebezrušení historismu; Dějiny působení jako princip)
Gadamer, H. - G., Problém dějinného vědomí, 1994
Lyotard, J.-F., O postmodernismu, 1993 (zde zejména: List k otázce univerzálních dějin; Postmoderní věda jako vyhledávání nestabilit)
Asmann, Aleida, Assmann, Jan (eds.): Kanon und Zensur. München 1987.
Wellek, R.,/Warren, Literární teorie, kritika a historie, in: Teorie literatury, 1996
Gumbrecht, Hans Ulrich: Literaturgeschichte - Fragment einer geschwundenen Totalität? In: Dällenbach, Lucien, Hart Nibbrig, Christiaan L. (eds.): Fragment und Totalität. Frankfurt am Main 1984.
Perkins, D., Is Literary History Possible? Baltimore 1992.
Jauß, H. R., Dějiny literatury jako výzva literární vědě. In: Čtenář jako výzva. Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky. Brno 2001
Jauß, H. R., Čtenář jako instance nových dějin literatury. Aluze 2002, s. 93-104.
Šmahelová, H.,: Prolegomena k paradigmatické koncepci dějin literatury (úvaha nad podněty nejen kuhnovskými). Slovo a smysl. Časopis pro mezioborová bohemistická studia 1, č. 2, 2004, s. 109-125.
Kuhn, Th., S., Struktura vědeckých revolucí, 1997
Glowinski, M., Od vnějších a vnitřních metod k literární komunikaci, in: Od poetiky k diskursu. Výbor z polské literární teorie 70. - 90. let XX. století, 2002
Ricoeur, P., Historická intencionalita, in: Čas a vyprávění I, 2000
- "Hledání dějin" v české literární vědě
Doporučená literatura k tématu:
Mukařovský, J., Vznešenost přírody; Replika Jana Mukařovského, in: Studie z poetiky, 1966
K metodologii literární vědy, in: Cestami poetiky a estetiky, 1971
Vodička, F., Struktura vývoje, 1969 (zde zejména studie: Literární historie, její problémy a úkoly; Celistvost literárního procesu. K vývoji teoretického myšlení v díle Jana Mukařovského)
Šalda, F. X., Příklad literárního dějepisu in: Zápisník 1934
Šmahelová, H., Prolamování struktur, 2002 (zde zejména studie: Problém estetické funkce v dějinách.K Vodičkově koncepci literární historie; Kontexty současného literárněhistorického myšlení).
Nycz, R., Úvahy o poststrukturalismu, překrucování teorie, in: Od poetiky k diskursu. Výbor z polské literární teorie 70. - 90. let XX. století, 2002
Hledání literárních dějin (sb.: P. Bílek, V. Papoušek, D. Tureček), 2005
Zajac, Peter: Existuje čosi jako pulzačné dejiny literatúry? Slovenská literatúra 40, č. 6, 1993, s. 417-424.
Otázka pro... literární historie (anketa), in: Slovo a smysl 2, 2004 (s. 201 - 225)
Annotation
"Is Literary History Obsolete?" Tato provokativní otázka, položená 1970 v dnes již legendárním čísle časopisu New Literary History, se stala před více než třiceti lety v jistém smyslu výrazem a signálem hledání nové orientace literárního dějepisectví, které by bylo adekvátní aktuálnímu teoretickému a metodologickému vývoji literární vědy. Byla to doba nové recepce strukturalismu, doba, kdy svoji konjunkturu prožívala sociologická koncepce literárních dějin a kdy tzv. analýza diskurzu začala, jak se tehdy zdálo, zcela zastiňovat filozofickou i literární hermeneutiku, která byla spojována nanejvýš ještě s představou antikvovaných dějin humanitních věd. A zároveň to byla také doba skepse vůči dějinám literatury, dějinám a dějepisectví vůbec, kdy bylo psaní dějin literatury považováno za neaktuální a přežité. Představy krizí a atmosféra skepse bývají však často předzvěstí nového vzestupu a euforie. V témže roce 1970 publikuje Hans Robert Jauß soubor iniciačních statí s výmluvným názvem Literaturgeschichte als Provokation, kde je obsažena také přednáška zásadního významu, Dějiny literatury jako provokace literární vědy (pův. 1967), kritika aporií marxistické a formalistické koncepce dějin literatury z pozice estetiky recepce. Od poloviny 80. let 20. století možno sledovat nápadnou konjunkturu historických studií. Nejdříve se začalo důsledně rozlišovat mezi teorií a praxí dějin literatury, začalo se nově uvažovat o otázkách jejich - také pedagogické - funkce, o nezbytnosti propojení literárního dějepisectví a komparatistiky až k aktuálním otázkám literárních kánonů a procesu kanonizace, jak je sledují zejména práce Aleidy a Jana Assmannových.
Cílem semináře, který je určen zvláště novým příchozím do doktorského studia, je uvedení do filozofických a epistemologických východisek literárních dějin a diskuse o konkrétních modelech české historiografie.