Syllabus
* Tematické okruhy: od Wolkera ke Kolářovi, tedy na vývoj české moderní poezie mezi experimentem, odmítáním estetické tradice a postavantgardním navazováním na ni, vývoj, který T.S. Eliot velmi výstižně charakterizoval jako "anti-traditional tradition".
Wolker, Jiří: Věci (Host do domu, 1921); Balada o snu (Těžká hodina, 1922).
Nezval, Vítězslav: Pierot cyklista (Pantomima, 1924); Žena v množném čísle (Žena v množném čísle, 1935/1936).
Biebl, Konstantin: Protinožci (S lodí jež dováží čaj a kávu, 1928); Když voní arnika (Zrcadlo noci, 1939).
Seifert, Jaroslav: Hôtel "Côte ďAzur" (Na vlnách TSF, 1925); Ruce Venušiny (titulní báseň, 1936).
Závada, Vilém: Maškarní ples (Siréna, 1932); Vzývání poesie (Cesta pěšky, 1937).
Halas, František: Sepie (Sepie, 1927); Před návratem (Hořec, 1933).
Holan, Vladimír: Zmizelá katedrála I (Triumf smrti, 1930); Rukopis (Kameni, přicházíš?, 1937).
Hora, Josef: Čas, bratr mého srdce (Struny ve větru, 1927)
Reynek, Bohuslav: Pařez v ohni (Rty a zuby, 1925); Pavučina (Setba samot, 1936).
Zahradníček, Jan: Výzvy (Jeřáby, 1933); Prázdné pokoje (Žíznivé léto, 1935).
Hrubín, František: Včelí plást (Krásná po chudobě, 1935)
Weiner, Richard: Snová balada o snu a spáči (Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, 1929).
Orten, Jiří: Báseň kamene (Cesta k mrazu, 1940); U tebe teplo je... (z básnické pozůstalosti).
Kolář, Jiří: Litanie (Ódy a variace, 1941-1944/1946); Hlas se zakusuje do kamene (Dny v roce, 1946-1948).
Annotation
Co máme, když máme interpretaci? Smyslem semináře je pokusit se odpovědět na tuto otázku prostřednictvím interpretací samotných, tedy prostřednictvím rekonstruktivního čtení básnických textů. "Praktické" zacházení s básnickým textem má být v semináři zároveň i příležitostí k reflexi základních pojmů jako "lyrika", "báseň", "poetická řeč", "poetické čtení" ad. Je lyrika a lyrická báseň "způsobem prožívání" sebe sama a světa, specifickou "citovou kvalitou" (Emil Staiger), je "výchozím typem" a "gravitačním centrem" (Jurij M.
Lotman) literární produkce, je médiem "jiné" komunikace, prostupující sémantické řády kultur (Hans Blumenberg)? V své "samoúčelnosti" tíhne básnický jazyk, jak ukázal Jan Mukařovský, k neustálému oživování člověkova vztahu k řeči a řeči ke skutečnosti světa. Básnická řeč, která existuje pouze v textech, vytváří vždy určitý obraz, model světa, o jehož rekonstrukci v semináři půjde.
Tyto (imaginativní) modely světa představují zároveň specifické modi lidské existence, tedy způsoby a formy toho, jak člověk - jako "světotvorný" subjekt - ve světě ek-sistuje a svoji zkušenost se světem a ve světě prostřednictvím verbálních znaků - nebo Lotmanovou terminologií - prostřednictvím "sekundárního modelujícího systému", zachycuje a "ztvárňuje". Co však znamená "subjektivita" v lyrice a jakou instancí je vůbec "lyrický subjekt" a "lyrické Já"? S tím se do popředí dostávají další, pro produktivní čtení básnických textů relevantní otázky: jaký význam má historický, společensko-kulturní, náboženský, filozofický popř. další jiný kontext básně? "Textualizuje" kontext, jak uvažuje Maurice Blanchot? Je básnický text (jen) další účastí na jednom velkém intertextu, jak uvažují stoupenci intertextuality (Kristeva, Barthes, Lachmann/ová/ ad.)? A v neposlední řadě: může být tzv. dekonstruktivismus (re)konstruktivním interpretačním přístupem?