Sylabus
1) Dezertér své generace? Dílo Richarda Weinera v kontextu estetických proměn evropského modernismu: radikální změna paradigmatu na počátku 20. století a centrální problémy (středo)evropské moderny.
Symbolistně-dekadentní východiska I.
Četba: Richard Weiner, Let vrány (Netečný divák a jiné prózy, 1917)
Franz Kafka, Rozjímání (1913), Popis jednoho zápasu (1904-6) 2) Téma dvojníka jako výraz krize identity.
Symbolistně-dekadentní východiska II.
Četba: Richard Weiner, Netečný div ák (Netečný divák a jiné prózy, 1917), Dvojníci (Lítice, 1916) 3) Krize poznání a krize jazyka. Pád jazyka do hříchu a kritika reprezentace. Mysticismus metafyzické viny. Deteritorializace jazyka a koncept menšinové literatury (G.Deleuze)
Četba: Richard Weiner, Psaní marně psaná (in Solný sloup, 1996), Prázdná židle (Škleb, 1919)
Hugo von Hofmannsthal, Dopis lorda Chandose (1902)
Karel Čapek, Šlépěj (Boží muka, 1919), Šlépěje (Povídky z jedné kapsy, 1928) 4) Lazebník (1929) 4.1.Weinerova poetika mezi alegorií pádu a utopií spásy. Metafyzická koncepce slova. 4.2. Výpravy do světa snu: snící jazyk.
Četba: Walter Benjamin, O jazyce vůbec a o jazyce lidském (1916), Dějinně filozofické teze (1940)
Bruno Schulz, Mityzacja rzeczywistosci (1936), Krokodýlí ulice 5) Moderna a smrt (ve) vyprávění. 5.1. Úpadek ?klasického" vyprávění, předpokládajícího srozumitelnost a koherenci zobrazovaného světa, hledání nových vyprávěcích forem, jež by odpovídaly šoku moderny. Od vyprávění k sebereflexivnímu psaní. Alegorická intence písma. 5.2. Smrt ve vyprávění: vyprávění o smrti.
Četba: Richard Weiner, Vůz, Obnova, Hlas v telefonu (Škleb, 1919)
Walter Benjamin, Vypravěč (1936)
Franz Kafka, V kárném táboře (1914, publ. 1919), Lovec Gracchus (1917) 6) Weinerova truchlohra aneb alegorie a moderna ve fázi melancholie.
Četba: Hra doopravdy (1933) 7) Expresionistická estetika v díle Richarda Weinera. Spor(y) o expresionismus v české literatuře.
Četba: Richard Weiner, Ztřeštěné ticho, Kostajnik (Lítice, 1916), Uhranuté město (Škleb, 1919)
Anotace
Požadavky pro získání atestace: Aktivní účast na semináři, referát, resp. písemná práce.
Charakteristika kurzu:
Když v roce 1931 kritik František Götz v časopise Přítomnost označil Richarda Weinera za "dezertéra své generace?, čímž mínil generaci čapkovskou, zdál se jeho soud definitivní a absolutní. Ačkoli od Götzova soudu uplynulo již víc než sedmdesát let, "potíže? se zařazením Weinera, jenž ostatně sám sebe označoval za "člověka lichého?, přetrvávají dodnes, což dokládají i atributy, jež ho provázejí ve studiích jeho zasvěcených vykladačů: "nesrozumitelný Weiner? (J.Chalupecký), "osamělý avantgardista? (R.Ibler). Jakoby se tak - i přes narůstající sekundární literaturu - naplňovala Weinerova hořce sebeironická slova: "Postupem času stává se člověk lichý lichým stále víc a více - ó ano, také lichosti lze stupňovat!? Cílem "monograficky? koncipovaného kursu není Weinerovu "lichou? osobnost zařadit, ale představit jedinečnost Weinerovy (především) prozaické tvorby v kontextu/rámci literatury moderny a jejích klíčových fenoménů: krize subjektu, krize poznání a krize jazyka, sebereflexe jazyka a tematizace psaní, rozpad tradičního vyprávění a hledání nového prozaického výrazu, resp. nových narativních postupů. Podstatným rysem takto literárněhistoricky zaměřeného semináře bude i jeho rozměr komparatistický: Weinerovo dílo, jež se samou svou povahou vymyká tradici české literární historiografie s jejím dominantním referenčním rámcem národní kultury, bude analyzováno v souvislosti s tvorbou dalších modernistických autorů (H. von Hofmannsthal, F.Kafka, B.Schulz, M.Proust).