Sylabus
Blok poezie
Výběr z tvorby J. W. Goetha a F. Schillera bude příležitostí k reflexi nad pojmy ?klasická literatura? a zároveň nad tím, v čem byla díla tohoto typu pro obrozenskou tvorbu důležitá, jaké hodnoty a tvárné postupy vnesla do počátků novočeské poezie.
H. Heine zastupuje významný směr tzv. mladého Německa, který v německé literatuře představoval odklon jak od klasických norem, tak především od metafyzicky zaměřené romantiky staršího období. Obě tendence měly ohlas i v české literatuře již v polovině 50. let a především silně ovlivnily tvorbu generace májovců (J. Neruda, V. Hálek, R. Mayer).
Druhá část bloku poezie je věnována představitelům evropského romantismu (G. G. Byron, V. Hugo) a počátkům moderní poezie v tvorbě Ch. Baudelaira, a především v tvorbě tzv. prokletých básníků (P. Verlaine, J. -A. Rimbaud).
Blok prózy
Dílo A. E. Poea sice časově předchází tvorbu prvních ?moderních? básníků (Baudelaire, Rimbaud, Mallarmé a další), nicméně má s ní mnohé styčné plochy v imaginaci, která odkazuje k různým podobám tajemna, iracionality a fantazie. Poeovy prózy začaly být do češtiny překládány již od 50. let 19. století. Ovlivnily však zejména tvorbu J. Arbese a některými svými rysy také prózy J. Zeyera.
G. Flaubert patří mezi spisovatele, kteří už uprostřed 19. století zachytili ve svých románech počátky existenciální krize člověka postupně zbavovaného mravních, citových i společenských jistot a vydanému napospas všednosti a prázdnotě života. Na poměrně malé ploše Flaubertovy povídkové tvorby lze sledovat krystalizaci některých stěžejních témat a narativních postupů jeho románů.
Ruská próza představovala pro zmíněnou existenciální tendenci evropského románu velice výrazný a osobitý impulz. Jak povídky F. M. Dostojevského, tak i A. P. Čechova umožňují nahlédnout pod povrch žité reality, do skrytých zápasů o integritu osobnosti a smysl života.
Dílo Dostojevského mělo u nás velkou odezvu již v 80. letech 19. století (např. Masaryk), u recepce Čechovovy tvorby nelze přehlédnout vliv jeho dramat na české divadelnictví, který trvá od počátku 20. století, přes významné inscenace v 60. letech až do dneška.
Anotace
Čtení světové literatury 19. století ? LS 2008/2009
Seminář je orientován na autory, jejichž tvorba reprezentuje výrazné literární tendence/směry v poezii a próze 19. století. Zároveň jde o autory a díla recipovaná v českém prostředí, která také naši literární tvorbu 19. i 20. století ovlivňovala.
Cíl: četbou vybraných textů budeme hledat ?klíč? k poetice a zaměření tvorby jednotlivých autorů (interpretační aspekt práce v semináři), ale zaměříme se též na širší okruh literárněhistorických souvislostí, které právě těmto autorům a dílům otvíraly cestu k českému čtenáři (historický aspekt).