Syllabus
Tematické okruhy: 1) Estetické proměny evropského modernismu: radikální změna paradigmatu na počátku 20. století; koncept
(středo)evropské moderny.
Krize poznání a krize jazyka. Její filozofická východiska (Nietzsche, Mauthner ad.)
Četba: Hugo von Hofmannsthal, Dopis lorda Chandose (1902)
Rainer Maria Rilke, Zápisky Malta Lauridse Brigga (1910)
Franz Kafka, Rozjímání (1913), Popis jednoho zápasu (1904-6)
Sekundární literatura:
Baudelaire, Charles: Malíř moderního života. In: Ch.B., Úvahy o některých současnících (Usp. Jan Vladislav). Odeon, Praha 1968, s. 587-625.
Nietzsche, Friedrich: O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním. Oikoymenh, Praha 2006.
Simmel, Georg: O podstate kultúry. Kalligram, Bratislava 2003.
Benjamin, Walter: O některých motivech u Baudelaira. In: W.B., Dílo a jeho zdroj. Odeon, Praha 1979, s. 81-112.
Vietta, Silvio: Die literarische Moderne. Metzler, Stuttgart 1992 (Einleitung, Der Begriff der Moderne, s. 7-37; Erkenntnis-und
Sprachkrise, s. 131-157).
Anderson, Mark M.: Kafka´s Clothes. Ornament and Aestheticism in the Habsburg Fin de Siecle. Oxford University Press,
Oxford 1992, s. 1-19. 2.1. "Pád jazyka do hříchu" (W. Benjamin) a kritika reprezentace. Mysticismus metafyzické viny. Alegorie jazyka. 2.2. Konceptualizace jazyka mezi alegorií pádu a utopií spásy. Mesianistická koncepce slova.
Výpravy do světa snu: snící jazyk. 2.3. Deteritorializace jazyka a koncept menšinové literatury (G.Deleuze)
Četba: Richard Weiner, Smazaný obličej, Prázdná židle (Škleb, 1919), Lazebník (1929)
Karel Čapek, Šlépěj (Boží muka, 1919), Šlépěje (Povídky z jedné kapsy, 1928)
Franz Kafka, Ortel (1913), Proměna (1915)
Walter Benjamin, O jazyce vůbec a o jazyce lidském (1916)
Bruno Schulz, Mityzacja rzeczywistosci (1936), Krokodýlí ulice, Jaro, Kniha
Sekundární literatura:
Deleuze&Guattari: Kafka. Za menšinovou literaturu. Herrmann & synové, Praha 2001 (Co je menšinová literatura?, s. 29-51).
Ibler, Reinhard: Der einsame Avantgardist: Zur Deutung von Richard Weiners Poetik Lazebník (Der Bader). In: Wiener
Slawistischer Almanach 35, 1995, s. 245-270.
Stala, Krzysztof: Przestrzeń metafizyki, przestrzeń jezyka. Schulzowskie "mateczniki" sensu. In: Pamietnik literacki LXXIV, 1983, sv.1, s. 81-104.
Panas, Wladyslaw: Ksiega blasku. Traktat o kabale w prozie Brunona Schulza. Lublin 1997, s. 107-171.
Man, Paul de: Rétorika temporality. In: Umění, krása, šeredno (Ed. V. Zuska). Karolinum, Praha 2003, s. 117-153.
Man, Paul de: Allegories of Reading. Figural Language in Rousseau, Nietzsche, Rilke and Proust. New Haven and London 1979 (příp. něm. překlad: Allegorien des Lesens. Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1988). 3) Moderna a proměna vyprávění. 3.1. Úpadek "klasického" vyprávění, předpokládajícího srozumitelnost a koherenci zobrazovaného světa, hledání nových vyprávěcích forem, jež by odpovídaly šoku moderny. Od vyprávění k sebereflexivnímu psaní. Alegorická intence písma. 3.2. Smrt ve vyprávění: smrt v písmu.
Četba: Franz Kafka, V kárném táboře (1914, publ. 1919), Lovec Gracchus (1917), Při stavbě Čínské zdi (1917), Doupě
(1923)
Richard Weiner, Hra doopravdy (1933)
Sekundární literatura:
Lukács, Georg: Teorie románu. In: Metafyzika tragédie. Československý spisovatel, Praha 1967, s. 95 - 187.
Benjamin, Walter: Vypravěč (1936). In: W.B., Dílo a jeho zdroj. Odeon, Praha 1979.
Benjamin, Walter: Franz Kafka. Zur zehnten Wiederkehr seines Todestages. In: Gesammelte Schriften II, 2, s. 409 - 438.
Benjamin, Walter: Franz Kafka. Beim Bau der Chinesischen Mauer. In: Gesammelte Schriften II, 2, s. 676 - 683.
Wolin, Richard: Walter Benjamin. An Aesthetic of Redemption. New York 1982, s. 218-238.
Základní literatura:
Čapek, Karel: Boží muka. Trapné povídky. Československý spisovatel, Praha 1981.
Čapek, Karel: Povídky z jedné a z druhé kapsy. Český spisovatel, Praha 1993.
Hofmannsthal, Hugo von: Lucidor a jiné prózy. Slovart, Praha 1998.
Kafka, Franz: Povídky I (Proměna a jiné texty vydané za života). Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1999.
Kafka, Franz: Povídky II (Popis jednoho zápasu a jiné texty z pozůstalosti). Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2003.
Kafka, Franz: Povídky III (Manželský pár a jiné texty z pozůstalosti). Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2003.
Kafka, Franz: Deníky 1909-1912. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1997.
Kafka, Franz: Deníky 1913-1923. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1998.
Rilke, Rainer Maria: Zápisky Malta Lauridse Brigga. Mladá fronta, Praha 1967.
Schulz, Bruno: Opowiadania, wybór esejów i listów. Wroclaw 1989.
Schulz, Bruno: Republika snů. Odeon, Praha 1988.
Weiner, Richard: Hra doopravdy. Mladá fronta, Praha 1967.
Weiner, Richard: Lazebník. Hra doopravdy. Torst, Praha 1998.
Weiner, Richard: Netečn ý divák a jiné prózy. Lítice. Škleb. Torst, Praha 1996.
Weiner, Richard: Solný sloup. Aurora, Praha 1996.
Weiner, Richard: O umění a lidech. Z novinářské činnosti. Torst, Praha 2002.
Sekundární literatura:
Adorno, Theodor W.: Standort des Erzählers im zeitgenössischen Roman. In: Noten zur Literatur, s. 61 - 72.
Anderson, Mark M.: Kafka´s Clothes. Ornament and Aestheticism in the Habsburg Fin de Siecle. Oxford University Press,
Oxford 1992.
Baudelaire, Charles: Úvahy o některých současnících (Usp. Jan Vladislav). Odeon, Praha 1968.
Benjamin, Walter: Dílo a jeho zdroj. Odeon, Praha 1979.
Benjamin, Walter: Agesilaus Santander. Herrmann & synové, Praha 1998.
Deleuze&Guattari: Kafka. Za menšinovou literaturu. Herrmann & synové, Praha 2001.
Foucault, Michel: Slová a veci. Archeológia humanitných vied. Kalligram, Bratislava 2000.
Grebeníčková, Růžena: Literatura a fiktivní světy (I). Český spisovatel, Praha 1995.
Hrdlička, Josef: Richard Weiner. In: Souvislosti 3-4, 2000, č. 11, s. 121-141.
Hrůza, Petr: Svěcení Lazebníka (připodotknutí k R. Weinerovi). In: Host 4, 1997, s. 3-23.
Chalupecký, Jindřich: Richard Weiner. Aventinum, Praha 1947.
Chalupecký, Jindřich: Expresionisté. Torst, Praha 1992.
Chalupecký, Jindřich: Richard Weiner a český expresionismus. In: Střední Evropa 37, 38-39, 1994, s. 92-105, 172-189.
Ibler, Reinhard: Der einsame Avantgardist: Zur Deutung von Richard Weiners Poetik Lazebník (Der Bader). In: Wiener
Slawistischer Almanach 35, 1995, s. 245-270.
Der junge Kafka (Hrsg. von Gerhard Kurz). Suhrkamp Verlag. Frankfurt am Main 1984.
Králík, Oldřich: Richard Weiner (Pokus o studii). In. O.K.: Osvobozená slova. Torst, Praha 1995, s.403-407.
Langerová, Marie: Weiner. Host, Brno 2000.
Linhartová, Věra: Doslov. In: Weiner, Richard: Hra doopravdy. Mladá fronta, Praha 1967.
Linhartová, Věra: Předběžné poznámky k dílu Richarda Weinera. In: Tvář 1964, č. 9-10, s. 54-60.
Lukács, Georg: Metafyzika tragédie. Československý spisovatel, Praha 1967.
Man, Paul de: Rétorika temporality. In: Umění, krása, šeredno (Ed. V. Zuska). Karolinum, Praha 2003, s. 117-153.
Ricoeur, Paul: Čas a vyprávění II. Oikoymenh, Praha 2002.
Srp, Karel: Nepovědomé body. Josef Šíma, Richard Weiner a skupina Le Grand Jeu. In: Umění LII/2004, č. 1, s. 11-36.
Stolz-Hladká, Zuzana: Médium řeči - reflexe a realizace u Richarda Weinera. In: Česká literatura 50, 2002, č. 1, s. 64-79.
Vietta, Silvio: Die literarische Moderne. Metzler, Stuttgart 1992.
Wolin, Richard: Walter Benjamin. An Aesthetic of Redemption. New York 1982.
Annotation
Subjekt a jazyk platí za základní filozofická teorémata přelomu století, která ovlivnila také literaturu. Když Theodor W.
Adorno ve svém článku Standortbestimmung des Erzählers im zeitgenössischen Roman (Místo vypravěče v současném románu, 1954) analyzoval proměnu vyprávění v literatuře moderny, oprávněně se ve své úvaze opřel právě o tyto dva komponenty, přičemž vztah mezi oběma spatřoval v tom, že se "básnický subjekt [?] vzdává konvencí objektivního znázornění" a místo toho užívá "rozkládajícího se asociativního jazyka věcí". Romány Kafkovy, Proustovy a Joyceovy - pro Adorna "negativní epopeje" - svědčí o situaci, v níž "pout zbavená subjektivita přechází ze svého vlastního těžiště ve svůj opak, [?] v němž se individuum samo likviduje". Nové pojetí skutečnosti i subjektu, jež se z této krize rodí, se však láme o jazyk a o jeho konvencí předepsaný obraz světa, které artikulaci zkušenosti krize brání. Adornovo hodnocení si dodnes podrželo platnost v popisu krize subjektu a jazyka, která nejpozději na konci 19. století zásadním způsobem proměňuje vyprávění. Cílem kursu je představit tuto krizi jazyka, obvykle vymezovanou pojmy "Sprachskepsis",
"Sprachkritik" či "Sprachlosigkeit", jako komplexní téma estetické moderny, tedy jako jazyk krize, zahrnující jak její předpoklady - krizi subjektu a krizi poznání - tak její projevy a podoby v literatuře: sebereflexi jazyka a tematizaci psaní, rozpad tradičního vyprávění a hledání nového prozaického výrazu, resp. nových narativních postupů. Diskrepance mezi konvencionalitou a abstraktností jazyka na straně jedné a individualitou a konkrétností zakoušeného světa na straně druhé rodí jazykovou skepsi, která ale současně vede k hledání kategoriálně "jiného" jazyka, v němž by byla trhlina ve vztahu mezi jazykem, vědomím a skutečností zacelena a v němž by bylo možné znovu autenticky mluvit a psát. Jako by nezbytným komplementem krize jazyka byla mesianistická filozofie jazyka a mesianistický koncept jeho vykoupení... Komplexnímu tématu krize jazyka se budeme věnovat v kontextu tvorby vybraných autorů středoevropské modernismu, přičemž v centru našeho zájmu bude prozaické dílo Richarda Weinera a Franze Kafky, v jejichž díle - nezávisle na sobě - se tato krize artikulovala exemplárně v napětí mezi alegorií pádu a utopií záchrany. Podstatným rysem takto literárněhistoricky zaměřeného semináře bude tedy i jeho rozměr komparatistický: Weinerovo dílo, jež se samou svou povahou vymyká tradici
české literární historiografie s jejím dominantním referenčním rámcem národní kultury, bude analyzováno nejen v souvislosti s dílem Kafkovým (pokusíme se o jejich netradiční "dvojportrét"), ale i s tvorbou dalších modernistických autorů (H. von
Hofmannsthal, R. M. Rilke a B.Schulz).