Anotace
Studium národní literatury poskytuje faktický základ znalostí. Duchovní život žádného národa však není izolován od souvislostí euroamerické kultury, ba že není bez povědomí o těchto souvislostech pochopitelný. Tím spíše, že kultura slovanských národů se nejen s evropským kontextem vyrovnávala, ale také do něho aktivně zasahovala.
Přednáška nabízí v zimním semestru pohled na obraz příznačných evropských motivů literární reflexe od antiky do počátku tzv. novověku. Nemá podávat pouhý popis témat, ale postihnout systémovou povahu evropského myšlení o umělecké tvorbě, spor platónské a empirické linie uvažování. Speciální témata poetiky, jež byla po staletí chápána jako disciplína popisná a normativní, jsou proto uváděna do souvislostí estetických a zčásti filosofických. V prvém běhu je charakterizován materiál antického myšlení: Platón, Aristoteles, Plótinos, Pseudolonginos, výhled na estetické uvažování tzv. středověku. Počátky tzv. novověku.
Druhý běh přednášky o evropském myšlení nabízí pohled na příznačné motivy literární reflexe od počátků novověku do 20. stol. Je to především období klasicismu, vrcholící německým klasickým idealismem, zejména v teoretických pracích Fr. Schillera, G.W.Fr. Hegela a Fr.W.J. Schellinga: v těchto kapitolách je jádro druhého běhu. Systémovým rysem tohoto období je stoupající obhajoba jedinečného života a hledání jeho souladu s "během světa". V estetickém myšlení se tato snaha projevila ve dvojí koncepci novodobého historismu, ve vzniku nových žánrů (měšťanská truchlohra, rozvoj románu), ve vývoji "subverzívních" literárních stylů (manýrismus, ironie). Kantův obrat v estetickém myšlení. Vznik hermeneutiky jako filosofické disciplíny. Historická poetika. Kritika pozitivismu na přelomu 19. a 20. století, formalismus a strukturalismus. Debata tzv. poststrukturalismu a postmodernismu.