Sylabus
Název kurzu: Paměť, vyprávění, dějiny
Forma kurzu: doktorský seminář, 2 hod., ZS-LS 2008/2009
Po. 17:30 ? 19:00, místnost 413
Vyučující: Doc. PhDr. Hana Šmahelová, CSc., Doc. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Anotace
Skutečnost, že se paradigma mnemotechniky těší přinejmenším dvě poslední desetiletí znovuoživenému zájmu souvisí, jak se zdá, s faktem, že je dnes >paměť< stále častěji přenechávána počítačům a podobným technologiím. Také extrémní prchavost dojmů a rychlost jejich mizení v éře ?konce, kómatu lidstva na zuřivé tempo? (Paul Virilio) hraje svoji roli.
Ostatně paměť, vzpomínání a zapomínání, provází vývoj moderny od samotného počátku 20. století a to nejen v literatuře a výtvarném umění, ale také ve filozofii a psychologii. Psychoanalýza nás učí, počínaje svou iniciační knihou Výklad snů, co to znamená zapomínání.
Seminář sleduje v podstatě otázku, kterou formuloval v roce 1953 filozof Wilhelm Schapp (1884-1965) ve své knize Zapleteni do příběhů (In Geschichten verstrickt), ?jestli by mohlo být něco mimo příběhy?, neboť do příběhů je zapleteno ? počínaje příběhem Adama a Evy - celé lidstvo, my všichni. Na Schappa se odvolává Paul Ric?ur v prvním díle Času a vyprávění, kde ho zajímá pasivní forma příběhů, v tom smyslu, že člověk může být dokonce zapleten do příběhu, ještě než je vyprávěn.
Paměť/vzpomínání, dějiny/příběhy a jejich vyprávění tvoří, dalo by se říci, (hermeneutický) kruh, také proto, že samotné dějiny se konstituují teprve jejich sepisováním (a vyprávěním). Jaká měřítka musíme však uplatnit, aby získaly význam? To je otázka Waltera Benjamina, který zpochybnil myšlenku kontinuity dějin, na níž stavěla svoji koncepci historiografie 19. století, která historický čas chápala jako fyzikální čas ve smyslu Newtonovy mechaniky, tedy jako kontinuálně-lineární tok událostí podle principu kauzality.
Tato kontinuita je u Benjamina demaskována jako pouhá klamná iluze, jako výsledek mytologie vítězů, aby byly zahlazeny všechny stopy poražených. Naopak, aby se čas jevil jako dějinný, musí být jeho průběh přerušován.
Jestliže je však toto časové kontinuum přerušováno, musí vstupovat do hry něco jiného a odjinud: z neviditelné sféry proustovského ?mimovolného vzpomínání?.