Charles Explorer logo
🇬🇧

Singularity, Subjectivity, and Solitude of the Discourse of Interpretation

Class at Faculty of Arts |
ABO300969

This text is not available in the current language. Showing version "cs".Syllabus

V rozvrhu na zimní semestr 2009/2010: pondělí 17:30-19:00, 413 FF UK

Forma:

Forma kurzu: doktorský seminář, čtrnáctidenní, ZS-LS 2009/2010 Po. 17:30-19:00, místnost 413

Tematické okruhy:

Belting, Hans: Konec dějin umění. Mladá fronta: Praha 2000.

Benjamin, Walter: Literárněvědné studie. Oikúmené: Praha 2009.

Dílo a jeho zdroj. Odeon: Praha 1979.

Didi-Huberman, Georges: Před časem. Barrister & Principal: Praha 2008.

Landsberg, Paul Ludwig: Zkušenost smrti. Výbor studií. Vyšehrad: Praha 1990.

Scheler, Max: Místo člověka v kosmu. Academia: Praha 1968.

Souvislosti, 4, 2008. Číslo věnované Aby Warburgovi, obsahující také překlady jeho studií

This text is not available in the current language. Showing version "cs".Annotation

Tématem semináře jsou možnosti a pozice ?interpretačního diskurzu? za hranicemi škol, skupin, konvečních kanonických systémů, tedy pozice, které hledají nové možnosti přístupu k literatuře a umění vůbec napříč dějinami literatur, umění, kultury, které jsou mezioborově zaměřené a otevřené různým myšlenkovým impulzům a které by bylo možné charakterizovat jako ?solitérní? popř. ?singulární?. Je nápadné, že tyto přístupy nejsou metodologicky vyhraněné; podstatný je subjektivní přístup, osobní zkušenost, ale na druhé straně konceptuální rozmanitost, nápaditost a originalita. Jedním z takových ?solitérů? je historik a teoretik umění a obrazu, Georges Didi-Huberman (nar. 1953), jehož kniha Devant le temps (2000) vyšla v roce 2008 v českém překladu Operačními pojmy, které jsou také pro DIDI-HUBERMANovo teoretické myšlení podstatné, mohou být ve zde sledovaných souvislostech pojmy ?anachronismus? a ?paradox?. V knize nazvané Před časem vyslovuje DIDI-HUBERMAN myšlenku, že je nezbytné vrátit se k umělecko-teoretickému myšlení, které se může z časového odstupu jevit jako neaktuální, ?zastaralé?, anachronické. DIDI-HUBERMAN mluví o ?paradoxní plodností anachronismu? v souvislosti s myšlením tří velkých postav teorie obrazu: Abyho Warburga, Waltera Benjamina a Carla Einsteina a razí cestu, která vede od ?archeologie? anachronismu k ?modernosti? anachronismu.

Pozornost má být věnována také ?solitérům?, kteří ve své době často téměř zapomenutí, jsou dnes považování za velké postavy moderního myšlení.