Anotace
Seminář se zaměřuje na možnosti pojmu "kritická moderna" (kritický modernismus), jak jej zavedl do výzkumu Vídně přelomu 19. a 20. století Allan Janik, v dějinách moderní české literatury a intelektuální situace, a to v trojím smyslu: v uchopení symbiózy kritického (diskurzivního, analytického) a imaginativního projevu v tvorbě mnoha moderních spisovatelů, v interpretaci paradoxu "zaujaté distance", s níž se některé osobnosti, čerpající podněty z ne-literárních či ne-uměleckých oblastí, vydělují z modernistického a avantgardního experimentu (J. Čapek, R. Weiner, J.
Deml, L. Klíma) a konečně v porozumění stylizační aktivitě autorů, již byli s to dominovat několika generačním diskusím a proudům (F.
X. Šalda, S. K.
Neumann) a proměňovat adekvátně tomu svou "modernost". Ústřední téma tvoří v jejich případě vztah imaginace a ideologie - jeho kritické nehlédnutí, zdařilé a méně zdařilé pokusy o programové využití, odmítnutí či ironickou subverzi jeho forem. Seminář se tematicky zaměří především na osobnost S.
K. Neumanna, jehož aktivity ve smyslu "nové moderní skutečnosti" v několika obdobích integrovaly mnohé, často protichůdné ideové i umělecké projevy.
Stranou nezůstane ani srovnání se soudobou situací moderny v jiných literaturách (především Vídeň) a v soudobém umění.