Syllabus
Tematické okruhy:
- Barokní nauka o afektech
- Benjaminova teorie barokní truchlohry a tematizace krutosti
- Pugna affectuum: incest, tortura a zločin na školním jevišti: Lohensteinova Agrippina (případně Arminius)
- "Pasionální realismus" mučednického dramatu: Gryphiova Catharina von Georgien
- Inscenace vášní jako hra lži a pravdy u Jeana Racina
Annotation
Tematizování násilí, krutosti a sexuálních excesů, "vůle k moci" a nespoutané erotické žádostivosti nebylo na divadelním jevišti 17. století - dokonce ani na gymnaziálních jevištích aristotelsky-tomistické tradice - žádnou zvláštností. Zejména německá barokní truchlohra (Lohenstein, Gryphius ad.) "konceptualizuje" ve století třicetileté války s bezpříkladnou intenzitou barokní "teorii" afektů. Tato nauka se jako zvláštní oblast etiky opírala o antickou filozofii a v kontextu nově probuzených přírodovědných a antropologických zájmů 16. a 17. století a pod vlivem politických teorií, inspirovaných Machiavellim, prožívala v té době velkou renesanci. Pro teorii a poetiku barokní tragédie a barokního "divadla krutosti" z toho vyplývají podstatné důsledky: jestliže se afekty vymknou rozumové kontrole, vedou lidskou bytost do zkázy s dějinně katastrofickými důsledky bestializace člověka. Viděno perspektivou politického života panovnického dvora: proměňují panovníka v zaslepeně despotického a nelidského tyrana. Na druhé straně, co může působit jako jed, může, správně a rozumně dávkováno, působit jako lék. V tom smyslu, že afekty, podřízené (politickému) rozumu, mohou mít, třebaže předstírané a efektně teatrálně inscenované, blahodárný účinek na upevnění mocenské pozice "osvíceného" panovníka. Barokní tragédie eroticko-politických vášní, afektů a šílenství sledovaly pedagogicko-morální účinek. Dramatickým ztvárněním extrémních afektů měl divák "prohlédnout" jejich zaslepující a zkázonosnou moc a zároveň se na názorných příkladech učit jejich ovládání a "krocení". Kromě toho uváděly na scénu - prostřednictvím těchto negativních příkladů - postavu moudrého panovníka, který je pánem svých vlastních afektů a tím i zárukou míru a spokojenosti svých poddaných: po hrůzách třicetileté války důležitý aspekt.
V semináři půjde na základě četby vybraných dramat o sledování rétorických, poetologických, esteticko-filozofických a kulturně-historických aspektů barokního dramatu a o sledování specifických strategií estetizace násilí. Ukazuje se také, že v žádné jiné epoše evropských kulturních dějin nebylo mlčení, nevyslovitelnost, nesdělitelnost a různé paradoxní formy (narušeného, nesouvislého) mluvení tematizováno a reflektováno s takovou intenzitou jako v epoše rétorické opulence a exuberance, v baroku. Mlčení a nesdělitelnost jako problém reprezentace, jako hraniční stav, který se artikuluje v paradoxech a oxymórních konstrukcích.