Hagiografické figury a narativy české kolektivní paměti 17.století

Sylabus

Tematické okruhy: 1. Topos slávy a koncept Bohemia sacra / Bohemia pia v české hagiografii 17. století 2.

Textové strategie vytváření „českého nebe“ 3. Česká barokní gotika? – strategie zpřítomňování středověké hagiografie v 17. století 4. Medialita české hagiografické paměti 5.

Recepční mody české hagiografie 17. století   6. Prostor, předmětnost a tělesnost v české hagiografii 17. století 7.

Passio v českém exulantském písemnictví 8. Hagiografické textové strategie v českém jezuitském diskursu 17. století 9.

Hagiografické textové strategie v české raně novověké konfesijní polemice 10. Selhání hagiografie – Koniáš a jiní neúspěšní čeští kandidáti na svatost v raném novověku

Anotace

Hagiografie bývá v dějinách evropského písemnictví spojována především s obdobím středověku. V bohemikálním písemnictví raného novověku, a to zejména v 17. století, šlo ovšem o textový útvar neméně frekventovaný, jež nadto výrazně ovlivňoval další žánry a textové typy (historiografii, hymnografii, homiletiku, polemickou literaturu…). Zdá se tedy, že koncept světce, resp. (lidské) svatosti byl v bohemikální raně novověké společnosti velmi produktivní; byl sice přivlastňován katolickou církví a výrazně využíván při katolické monokonfesionalizaci českých zemí 17. století, ovšem zároveň katolictví přesahoval a byl na něm do značné míry nezávislý; byl sice primárně spojován s posvátnem a náboženstvím, ale zároveň umožňoval produkci významů, jež oblast sakrálního přesahují.

Cílem kurzu, koncipovaného jako úvod do bohemikální raně novověké hagiografie, je sledování produktivnosti hagiografických narativů a figur vzpomínání v české literatuře 17. století (příp. první poloviny 18. století) v její vnitřní rozrůzněnosti i jinakosti vůči literatuře (pozdně)středověké. Zaměříme se přitom výhradně na texty, v nichž je tematizovaná svatost explicitně definována jako česká; vzhledem ke kvantitativní bohatosti takto vymezeného textového korpusu se omezíme pouze na texty v češtině (aniž bychom pouštěli ze zřetele jejich jinojazyčné paralely), což nám zároveň umožní sledovat významy připisované dané jazykové volbě.