Syllabus
Fridrich Bridel hagiograf výběrový kurz pro studenty bakalářského i magisterského programu
Požadavky pro získání atestace: zájem (základní orientace v české raně novověké literatuře a kultuře vítány, nejsou však podmínkou) zodpovědná domácí příprava (četba) a aktivní práce v semináři (účast v diskusi) krátký ústní referát
Charakteristika kurzu:
Zejména zásluhou J. Vašici se od 30. let 20. století do českého literárního kánonu prosadilo literární dílo Fridricha Bridela, ovšem výhradně jeho skladby básnické (duchovní písně či veršované meditace). Bridelova prozaická tvorba je přitom nesrovnatelně početnější, žánrově různorodější a ve své době byla též rozšířenější.
Kurz se proto zaměří na jeden Bridelův text, který literární historie dosud téměř úplně opomíjela, a sice na legendu Sláva svatoprokopská. Bridel ji záměrně vytvořil jako kompilát z vícera pramenů vzniklých přelomu 16. a 17. století, což ji v očích literárních historiků dopředu diskreditovalo. Nejde totiž ani o originální autorský výkon ve smyslu, jak ho postulovala novodobá estetika génia, ani o filologicky pojatý přístup ke starobylému (středověkému) narativnímu prameni, tj. o počin zajímavý z hlediska dějin editování či textové kritiky. Bridel nejenže neznal nejstarší, „zakládající“ text prokopské hagiografie, ale ani o jeho nalezení neusiloval a jako základní prameny si zvolil texty z hlediska novodobé prokopské textové tradice spíše marginální, které o Prokopovi podávají jen kusé informace, nadto převážně „roztroušené“ v celku textu.
Co tedy může literární historii zajímat na hagiografickém textu „starého a známého“ tématu, vzniklém v podstatně mladší době, který chce téměř programově „pouze“ citovat jiné? Těžištěm seminárních setkání bude společný pokus o interpretaci Slávy svatoprokopské, a to ne jako historického dokumentu, nýbrž jako literárního díla, se zaměřením na analýzu jeho rétorických kvalit i estetické hodnoty. Obecnějším cílem kurzu pak je vedle uvedení do bohemikální hagiografie raného novověku na příkladu Bridelovy Slávy svatoprokopské a seznámení se s aktuální badatelskou situací i perspektivami studia bohemikální hagiografie 17. století rovněž hledání odpovědi na otázku, nakolik je upřednostňování Bridelovy básnické tvorby nad jeho prozaickým (hagiografickým) dílem oprávněné a v čem je limitující.
Tematické okruhy:
I. Legenda jako umění kompilace aneb Citát, excerptum a koláž
II. Legenda jako prosimetrum aneb Morfoklasmus a diskontinuitní čtení
III. Legenda jako litanie aneb Rozjímání a ruminatio
IV. Legenda jako historia sacra et profana aneb Digrese a amplifikace
V. Legenda jako „sláva“ aneb Apologie a polemika
VI. Legenda jako posvátný průvodce aneb Starožitnosti a paměť předmětu a místa
VII. Legenda jako emblém aneb Obraz a slovo, které samy o sobě nestačí
Literatura základní:
F. Bridel: Sláva svatoprokopská, Praha, Jezuitská tiskárna 1662 (Knihopis č. 1341; viz též 2., rozšířené vydání Litomyšl, D. Kamenický 1689 – Knihopis č. 1342)
Literatura výběrová:
G. Dierna: Život svatého Ivana od Fridricha Bridela: text jako hledání, in Z. Pokorná – M. Svatoš (eds.): Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách, Praha – Köln – Weimar –Wien, PNP – Böhlau Verlag 1992, s. 199–217.
P. Dinzelbacher – D. R. Bauer (edd.): Heiligenverehrung in Geschichte und Gegenwart. Ostfildern, Schwabenverlag 1990.
M.-E. Ducreux (ed.): Dévotion et legitimation. Patronages sacrés dans l´Europe des Habsbourg. Liège: Presses Universitaires de Liège 2016.
V. Chaloupecký: Středověké legendy prokopské. Jejich historický rozbor a texty. Vydání textů dokončil, z dalších rukopisů rozmnožil a kritickým aparátem opatřil B. Ryba. Nakladatelství ČSAV: Praha 1953.
J. Kadlec: Svatý Prokop, český strážce odkazu cyrilometodějského. Ed. Ondřej Koupil. Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty: Praha 2000; 2., pozměněné vyd.
Z. Kalista: Národní motiv úcty svatoprokopské a svatoprokopská legenda z roku 1618. Knihovna revue Na hlubinu: Olomouc 1935.
Z. Kalista: Ještě poznámky na okraj legendické tvorby českého baroka, Listy filologické 70, 1946, s. 35n.
F. Krásl: Svatý Prokop, jeho klášter a památka u lidu. Knížecí arcibiskupská knihtiskárna: Praha 1895.
J. K. Kroupa – M. Svatoš – M. Šroněk (edd.): Legenda, její funkce a zobrazení I–VII. Praha, KLP 1992.
V. Remešová: Svatý Prokop ve výtvarném umění. Česká katolická charita: Praha 1953.
A. Škarka: Fridrich Bridel nový a neznámý. Praha, UK 1969.
M. Škarpová: Nálezová zpráva o dobové německé verzi Slávy svatoprokopské F. Bridela, Česká literatura 64, 2016, s. 92–98.
K. Van Liere – S. Ditchfield – H. Louthan (eds.): Sacred History. Uses of the Christian Past in the Renaissance World. Oxford University Press: Oxford 2012.
J. Vašica: České literární baroko. Praha, Vyšehrad 1938.
Další studijní literatura bude upřesněna na začátku kurzu.