Sylabus
Komparatista a teoretik lyriky Rüdiger Zymner výstižně říká, že lyriku od všech ostatních literárních druhů odlišuje to, že chce být událostí a nikoliv události popisovat. Dobrá báseň jako by nám říkala: "Teď ti ukáži, co řeč umí!" (Funktionen der Lyrik, 2013).
V aktuálních poetologických diskusích se do popředí dostává, vedle performativní a mediálně-estetické, také antropologická dimenze lyriky, která lyriku rekonstruuje také jako metateoretický koncept s univerzální dispozicí. K tomu patří v současné době diskutovaný model bio-poetiky, jak jej rozvinul např. literární vědec a germanista Karl Eibl ve své knize Animal poeta.
Bausteine zur biologischen Kultur- und Literaturtheorie (2004), že totiž umění obecně a literatura speciálně disponují mj. stres redukující funkcí a jsou proto z evolučně-biologického hlediska „nezbytnými“ pro přežití. Do popředí se dostává také otázka možností vytváření smyslu prostřednictvím řeči. Totiž, že lyrika názorně ukazuje, že řeč je tvořivým jazykem myšlení.
Toto specifikum „jazyka, který básní“, samotní básníci ve svých peotologických úvahách vždy zdůrazňovali. A na druhé straně zdůrazňují i filozofové, že poezie a myšlení tvoří jednotu, neboť poezie se stále znovu vydává na území filozofie, aby se pokusila básnickým jazykem vyjádřit její základní témata jako život, smrt, lidské bytí, poznání a mnohá další.
Fenomenolog Oskar Becker píše ve svých přednáškách o základních problémech existenciálního myšlení, že „myslitel si od básníka půjčuje někdy trochu světla, s nímž se může pokusit prosvětlit temno ne-pravdy (skrytosti)“. Přednáška bude sledovat – na základě poetologických konceptů i na konkrétních příkladech – elementární a prostou otázku: proč (dnes) lyrika? Jaké poznání a vědění zprostředkovává? Jakým způsobem pronikáme básnickým slovem a viděním do „hloubky světa“ a jakým způsobem nám otevírá a umožňuje poznání jeho skutečnosti?