Sylabus
Nesnáze s Románem o Růži začínají už tím, že má dva autory. O tom prvním z nich, Guillaumovi de Lorris, mnoho nevíme – v zásadě jen to, co o sobě v textu prozradil sám, a co tam o něm napsal jeho následovník, pařížský intelektuál Jean de Meun, který podle vlastních slov na Guillaumovu práci navázal čtyřicet let po jeho smrti. Podle Guillauma měl být Román krabičkou či ohrádkou, „kde je v plnosti obsaženo umění lásky“ a kde tedy lze, po vzoru Ovidiova Umění milovat, načerpat dovednosti potřebné k úspěšnému dosažení slasti. Jean, který ke Guillaumovým čtyřem tisícovkám veršů dodal dalších sedmnáct tisíc, účel textu mění. On píše „zrcadlo milenců“ a chce tak zabránit tomu, aby lidé kvůli lásce předčasně končili svůj život. Na několika místech Jean čtenáři slibuje, že k Románu dodá „glosu“, komentář, který vysvětlí celý jeho smysl. To se však neděje a dílo zůstává takové, jaké je. Kdo se začte, bude bloudit.
K tomu či onomu cíli se ve snu, jímž se Román tváří být, dobíráme skrze promluvy bytostí ztělesňujících různé koncepty známé i z jiných středověkých textů. Vystupuje tu paní Rozumnost (Raison), připomínající Boethiovu paní Filosofii, Natura (Nature), silně inspirovaná Alanem de Lille, Mámil (Faux Semblant) vzešlý ze satir proti žebravým řádům, a mnoho dalších. Harmonii či alespoň hierarchii promluv spojených řídkým dějem nelze dost dobře ustavit, všude trčí protimluvy a obecně lze s Jonathanem Mortonem prohlásit, že „reprezentační strategie“, které Román užívá, především „demonstrují posedlost tohoto díla svou vlastní nespolehlivostí“ (Morton 2018).
Při semináři se zaměříme právě na tyto promluvy, jež budeme interpretovat jako součástí tvořící nějaký celek. První tři týdny semestru budeme věnovat obecným obrysům Románu a podrobné četbě jeho první, Guillaumovy části, která je k dispozici v českém překladu. Poté bude následovat povinný přehledový test a jeho reflexe. V následujících hodinách se zaměříme na jednotlivé personifikace a jejich promluvy.
Ve zbytku semestru se budeme řídit tímto časovým harmonogramem: 30. 10. Milovník (a muži) × Růže (a ženy) 6. 11. Rozumnost × Bůh lásky 13. 11. Přítel × Rozumnost 20. 11. Natura × Génius 27. 11. Falešník × ostatní postavy, na první pohled nefalešné 4. 12. Stařena × Dobrovít 11. 12. Baroni Boha lásky × Žárlivost a její pomocníci 18. 12. Jean de Meun × Guillaume de Lorris 8. 1. Závěrečná diskuse a zápočty
Anotace
Starofrancouzský Román o Růži (Roman de la Rose) je jedním z mála nepochybných středověkých bestsellerů. Dochoval se ve třech stovkách rukopisů a ještě před dokončením Dantovy Komedie se stal obecně uznávaným autoritativním textem, ač nebyl sepsán latinsky. A přitom na první pohled nenabízí žádnou jasnou a zřetelnou zvěst či nerozpornou výpověď o světě, naopak: zůstává nenapravitelně rozrůzněný, polyfonický, anebo spíš disonantní. Rozhovory, jež zachycuje, jsou často spíše hádky bez jasného vítěze. Právě tuto jeho vlastnost se pokusíme interpretovat.
Seminář může sloužit rovněž jako úvod do studia středověké literatury pro studenty nejrůznějších oborů a stupňů studia. Schopnost číst francouzsky není podmínkou účasti, schopnost číst anglicky ano.