Sylabus
Program / témata 3. 10. úvodní seminář 10. 10. první prózy (Zvon, 1905-1906: Dvě kapitoly románu; Břemeno; Zvon jako specifická platforma; první figury, zápletky ... Rudé květy, říjen 1908: Spiriti, 1908-1909: Nejkrásnější den života; Besídka Dělnických listů, duben - září 1909: Historie čepice)
Spec. literatura: Z rodinné korespondence…; heslo Zvon v LČL; A. M. Píša: předmluva ke sv. První prózy (SIO, sv. 13, 1954); Ludmila Lantová: doslov ke sv. Z rané tvorby (IOS, sv. 1, 1981) 17. 10. O zlých samotářích - od časopisecké verze ke verzi knižní; pojem a etika "zlého samotářství", recepce knižního debutu
Spec. literatura: Jozka, Forko a Pavlína [Zvon, 2. 10. 1908…]; Žak [Zvon, 22. 1. 1909 … 16. 4. 1909]; Rasík a pes [Dělnické listy, 20. 4. 1912…]; O zlých samotářích. Tulácké povídky (Praha, J. R. Vilímek 1913); Doslov (L. Lantová) + Vydavatelské poznámky (E. Macek) ke svazku O zlých samotářích (IOS, sv. 2, 1977); recenze knihy (srov. LČL, s. 669: A. Novák – Přehled 11, s. 727, F. V. Krejčí – Právo lidu, 13. 7. 1913, K. Sezima – Lumír 42, s. 261), pozdější interpretace, např. Milan Jankovič: Cesty ke skutečnosti v počátcích socialistické prózy. Česká literatura 9, 1961, č. 4, s. 448-460, zde zejm. s. 451-456 24. 10. Žalář nejtemnější - problém "lásky", technika "snu"
Spec. literatura: Žalář nejtemnější. Román. Praha, Fr. Borový [konec r. 1915] 1916 (Žatva, sv. 1); Jiří Opelík: Olbrachtův „vídeňský“ román: Žalář nejtemnější. Marginálie 1988–1990, de facto 1992, s. 43–56 7. 11. Podivné přátelství herce Jesenia - rámec "divadelnosti" a "herectví", funkce "dvojnictví"
Spec. literatura: Podivné přátelství herce Jesenia. Román. Praha, Fr. Borový 1919 (Žatva, sv. 9); Doslov (L. Lantová) + Vydavatelské poznámky (J. Víšková) ke svazku PPHJ (IOS, sv. 4, 1982); Otokar Fischer: Dějiny dvojníka (in týž: Duše a slovo, 1929) 14. 11. Obrazy ze soudobého Ruska - technika "reportáže" ve vztahu k pojmům "politiky" a "pravdy": pole polemik
Spec. literatura: triptych Obrazy ze soudobého Ruska (1920–21); Jaromír Nečas: Skutečná pravda o sovětském Rusku. S kritikou Šmeralových a Olbrachtových článků. Praha, Josef Vetešník 1920; Básník a inženýr. Diskuse o naší sociální revoluci mezi Ivanem Olbrachtem a Jindřichem Fleischnerem. Plzeň, Omladina 1921 (odpověď Fleischnerovi též in Spisovatelé třicet let pod praporem Komunistické strany československa 1921-1951, ed. I. Olbracht, 1951); Doslov (L. Lantová) + Vydavatelské poznámky (J. Víšková) ke svazku Cesta za poznáním (IOS, sv. 5, 1984) 28. 11. Anna proletářka - proměna textu mezi čas. (Reflektor, 1925/26) a knižní (1928) vydáním; Praha: exteriéry; problém hrdinky ve směsi žánrů
Spec. literatura: Doslov (L. Lantová) + Vydavatelské poznámky (J. Víšková) ke svazku AP (IOS, sv. 6, 1979) 5. 12. Zamřížované zrcadlo - moment autobiografický; průzkum situace, trestu, perspektiva jako politické gesto
Spec. literatura: Doslov (L. Lantová) + Vydavatelské poznámky (R. Havel) ke svazku AP (IOS, sv. 7, 1980) 12. 12. Země bez jména - mezi profánním a sakrálním
Spec. literatura: Doslov (L. Lantová) + Vydavatelské poznámky (E. Macek) ke svazku AP (IOS, sv. 10, 1982); Olga Zittová: Židé v podkarpatské tvorbě Ivana Olbrachta, in: Jiří Holý (ed.): Cizí i blízcí: Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století . Praha, Akropolis 2016, s. 267-291 19. 12. Nikola Šuhaj loupežník - problém (mytického) hrdiny; kontroverze v účinku (v kritické reflexi)
Spec. literatura: Doslov (M. Pohorský) + Vydavatelské poznámky (J. Víšková) ke svazku AP (IOS, sv. 9, 1975) 9. 1. Golet v údolí - vyprávění: zázrak a rámec lidského života
Spec. literatura: Doslov (M. Pohorský) + Vydavatelské poznámky (J. Víšková) ke svazku AP (IOS, sv. 11, 1982)
Anotace
Práce v semináři bude spočívat především ve společné četbě vybraných textů Ivana Olbrachta (počínaje prvními prózami otištěnými v týdeníku Zvon /1905–1906/, konče triptychem Golet v údolí /1937/) a v exkurzech sledujících dosavadní způsoby jejich literárněkritického a literárněhistorického výkladu. Důraz bude kladen zejména na "anarchistické v jádře východisko" (A.
M. Píša, 1949) či "společenskou opozičnost" (Jiří Opelík, 1961) jako základní, průběžný, ačkoli různě nastolovaný moment Olbrachtova literárního angažmá.