Sylabus
Sylabus:
Představy o surrealismu jsou často zkreslené. Místo povědomí o napínavém střetávání různých protichůdných poetik je i mezi literárními znalci neustále udržována fikce o jakési obecné a víceméně neproměnné „surrealistické poetice“. Proto bude každá z hodin věnována intepretaci dvou různých autorů, aby už z prostého srovnání bylo zřejmé, jak odlišné mohou být podoby toho, co pro kterého básníka surrealismus vlastně znamená.
Program semináře: 7. 10. Úvod, seznámení s různými „klíči“, jak číst surrealistické texty 14. 10. Vítězslav Nezval, Jindřich Heisler 21. 10. Ludvík Kundera, Zbyněk Havlíček 4. 11. Jana Krejcarová, Mikuláš Medek 11. 11. Karel Hynek, Oldřich Wenzl 18. 11. Vratislav Effenberger, Egon Bondy 25. 11. Milan Nápravník, Stanislav Dvorský 2. 12. Petr Král, Karel Šebek 9. 12. Eva Švankmajerová, Josef Janda 16. 12. Pavel Řezníček, František Dryje 6. 1. Společná diskuse o písemných interpretacích studentů
Anotace
Obrat od teoretických spekulací k četbě konkrétních básnických textů – o českém surrealismu by se už konečně mělo začít mluvit hlavně na základě jeho poezie, která je sice uznávána, ale vlastně málo známa. Pokusíme se tedy společně číst vybrané básnické texty (včetně básnických próz, pseudoscénářů apod.) nejvýraznějších autorů, kteří se mezi 30. a 90. lety 20. století hlásili k surrealismu.
To by pak mělo vést i k lepšímu porozuměn í české poezii 20. století „mimo surrealismus“, protože se poodhalí, jak se surrealismus vepsal například i do podoby českého undergroundu, experimentální poezie nebo do poetiky básníků 60. let.