Sylabus
Tematické okruhy: 1) Estetické proměny evropského modernismu: radikální změna paradigmatu na počátku 20. století a centrální problémy (středo)evropské moderny (krize subjektu, krize poznání a krize jazyka). 2) Předválečná avantgarda: mezi symbolismem a avantgardou (polemika mezi Karlem Čapkem a F. X. Šaldou), mezi symbolem a alegorií, mezi alegorií a ironií.3) Válka jako šokující zkušenost kolapsu okcidentálního racionalismu: od předválečného civilizačního optimismu ke kulturnímu pesimismu a kritice civilizace.
Boží muka jako reflexe „krize a rozvratu všeho racionálního“ (K. Čapek): estetická moderna jako kritický protihlas vůči racionalisticko-technickému modernismu. 4) Boží muka mezi druhy a žánry. Boží muka a) z perspektivy filozofie pragmatismu b) jako „metafyzická“ detektivka: kritická polemika s racionalistickým modelem světa tradiční detektivky.5) Povídky z jedné a z druhé kapsy: detektivka jako „implicitní teorie vyprávění“.6) Karel Čapek a Josef Čapek: stylové konfrontace.7) Karel Čapek a Richard Weiner: Protichůdci?8) Noviny a žánry Čapkovy žurnalistické beletrie: apokryfy, bajky, aforismy, podpovídky, pohádky (Kniha apokryfů, Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek).9) Čapkova „noetická trilogie“ aneb umění románu („děje velkých obrysů“) na půdorysu povídky.
Anotace
Počátky literární tvorby Karla Čapka stojí ve znamení skupiny Almanach na rok 1914 a tvořivé spolupráce s bratrem Josefem. Jejich společné povídkové soubory Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) a Krakonošova zahrada (1918) představují uměleckou reakci na dobové literární směry a umělecké ismy (secese, dekadence, novoromantismus).
Po tomto společném startu se oba bratři vydali svou vlastní literární cestou: v roce 1917 publikuje Karel povídkovou knihu Boží muka. Seminář se soustředí na literárněhistorické problémy vážící se k proměnám vypravěče a vyprávění v beletristickém díle K. Čapka v kontextu/rámci literatury moderny i jejích klíčových fenoménů, krize subjektu, krize poznání a krize jazyka.
Pozornost bude věnována otázkám vztahu knihy Boží muka k estetice historické avantgardy, k civilizačně kritickým koncepcím a k filozofii pragmatismu, jakož i Čapkovu originálnímu přehodnocení detektivního žánru. V něm se v reakci na zkušenost „velké války“ reflektuje otřesená důvěra v lidský rozum a nezadržitelný civilizační pokrok, krize idejí a hodnot, nastolující otázku vztahu mezi estetickou modernou a aporiemi procesů modernizace, které ve válečném konfliktu ukázaly své fatální konsekvence.
V Povídkách z jedné a druhé kapsy se těžiště Čapkovy poetologické reflexe detektivního žánru postupně přesouvá od problémů filozofických k otázkám tvaru, od otázek noetických k samotnému vyprávěcímu aktu, k zájmu o kolokviální řeč, jehož projevem je pronikání silného skazového prvku do Čapkovy prózy. Čapkův zájem o slovesnost „na okraji literatury“, k níž vedle žánru detektivky patří rovněž apokryf, pohádka a bajka (Kniha apokryfů, Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek), otevírá jak problematiku souvislostí Čapkovy beletristické tvorby s její prvotní určeností pro noviny, tak otázku Čapkova úsilí o obnovu epičnosti, jež by byla schopna pojmout i závažnou filozofickou (noetickou i metafyzickou) problematiku (srov. tzv. noetickou trilogii). Podstatným rysem takto literárněhistoricky zaměřeného semináře bude i jeho rozměr komparatistický: vybrané povídky K. Čapka budou analyzovány nejen v souvislosti s tvorbou bratra Josefa a dalších autorů české předválečné moderny (R.
Weiner), nýbrž rovněž v kontextu středoevropské moderny.