Anotace
V důsledku epidemiologických opatření bude seminář probíhat distančně, formou videokonferencí na platformě Zoom.
„Budu dělat to, co se v téhle zemi dělalo, když získala nezávislost: odebírat jeden po druhém kameny ze starých koloniálních domů a stavět z nich svůj vlastní příbytek, svůj vlastní jazyk. Koneckonců země je posetá slovy, která už nikomu nepatří a s nimiž se setkáváme na průčelích starých obchodů, v zažloutlých knihách, ve tvářích anebo v té podivné hatmatilce, kterou vytváří dekolonizace.“
Tak nás uvádí alžírský spisovatel Kamel Daoud do svého odvážného románového přepisu slavného Camusova Cizince. Jaké příběhy vyprávějí autoři a autorky z bývalých francouzských kolonií? Jakými slovy mluví o vztazích mezi mužem a ženou, o vztazích v rodině, o vztahu k sobě samým? V jakém prostoru se pohybují jejich hrdinové a hrdinky? Co pro ně znamená náboženství, tradice, paměť? Jak nakládají se vším haraburdím minulosti a bolestmi současnosti?
Díla frankofonních autorů Alžírska, Maroka, Tuniska a díla francouzských autorů s maghrebskými kořeny nejsou pro české nakladatele zrovna velkým lákadlem. Přesto jich dokážeme nalézt dost na to, aby nás nechala nahlédnout do literárního prostoru příliš často ověnčeného orientalistickými cetkami a otevřela vrátka k dialogu a porozumění jinakosti.
Témata:
- pán a rab - frankofonní literatura v postkoloniálním kontextu
- orientalismus a jeho skvosty i veteš
- obraz sebe sama versus pohled druhého
- cizincem ve vlastním světě
- zastřený pohled, tlumen ý hlas - ženy v mužském světě
- sám uprostřed rodiny
- vypisování svých ran v jazyce druhého
- minulost, vina, násilí
- náboženství, tradice, paměť
- lesk a bída francouzského předměstí