Sylabus
Hagiographica bohemica výběrový kurz pro studenty bakalářského i magisterského programu
Požadavky pro získání atestace: zájem, základní orientace v české raně novověké literatuře a kultuře a znalosti latiny a němčiny vítány, nejsou však podmínkou zapojení do práce na digitální bohemikální hagiografické bibliografické databázi (viz https://hagiografie.ff.cuni.cz/) – konkrétní náplň práce bude po vzájemné dohodě upřesněna na úvodním setkání
Charakteristika kurzu a jeho cíle:
Hagiografie bývá v dějinách evropského písemnictví spojována především se středověkem. Jak ovšem ukazuje dochovaný literární materiál, v bohemikálním písemnictví raného novověku, a to zejména od druhé poloviny 16. století do konce 18. století, šlo o textový útvar neméně frekventovaný, jež nadto výrazně prolínal s dalšími (nejen) tradičními žánry a textovými typy (historiografií, hymnografií, homiletikou, divadelními hrami, polemickou literaturou…). Zdá se tedy, že koncept světce, resp. (lidské) svatosti byl v bohemikální společnosti oné doby velmi produktivní; byl sice přivlastňován katolickou církví a výrazně využíván při katolické monokonfesionalizaci českých zemí, ovšem zároveň katolictví přesahoval a byl na něm do značné míry nezávislý; byl sice primárně spojován s posvátnem a náboženstvím, ale zároveň umožňoval produkci významů, jež oblast sakrálního přesahují.
Navzdory tomu se dosud do novodobého českého literárního kánonu neprosadil téměř žádný text raně novověké hagiografie, ač o její ediční zpřístupňování a především o hledání rozumějících interpretačních přístupů k ní usilovala zejména první generace barokologů (J. Vašica, Z. Kalista ad.) i generace následující (A. Stich, G. Dierna ad.). Jednou z příčin je zřejmě vedle její výrazné alterity vzhledem k novodobé beletrii i k literární produkci v jiných evropských jazycích (zejména románských a germánských), jež stále provokuje k hledání nosných interpretačních přístupů a způsobů čtení, též prostá neznalost dochovaného materiálu. Proto stále zůstává jedním ze základních úkolů práce heuristická a soupis pramenného materiálu.
Právě z toho důvodu je kurz zaměřen primárně heuristicky a bibliograficky: nabízí zapojit se do prací na probíhajícím projektu digitální bibliografické databáze Hagiographica bohemica. Databáze bohemikálních pramenů hagiografie o českých patronech 1550–1750 (viz https://hagiografie.ff.cuni.cz/). Vzhledem k množství dochovaného textového materiálu se projekt zaměřuje pouze na texty, v nichž je svatost definována jako česká, tj. na texty o tzv. českých zemských patronech – aktuální stav projektu a konkrétní náplň práce na databázi budou představeny na úvodním setkání. Obecným cílem kurzu pak je uvedení do bohemikální hagiografie raného novověku, sledování její produktivnosti v bohemikálním písemnictví 16.–18. století, její vnitřní rozrůzněnosti i jinakosti vůči hagiografii středověké a v neposlední řadě též seznámení s aktuálním stavem její pramenné heuristiky, aktuální badatelskou situací i perspektivami studia bohemikální hagiografie raného novověku.
Tematické okruhy:
I. legendistika
II. homiletika (sváteční kázání)
III. hymnografie (písně o svatých, tzv. „historické písně“)
IV. modlitba a meditace (modlitby ke svatým)
V. divadelní hry o svatých
VI. panegyriky a jiné veršované skladby s hagiografickou tematikou
VII. příležitostné texty a varia
Literatura základní:
Hagiographica bohemica. Databáze bohemikálních pramenů hagiografie o českých patronech 1550–1750 – https://hagiografie.ff.cuni.cz/
Literatura výběrová:
J. Beyer – A. Burkardt – F. van Lieburg – M. Wingens (edd.): Confessional sanctity (c. 1500 – c. 1800). Mainz, P. von Zabern 2003.
Dieter Burdorf: Legende. In D. Burdorf et al. (eds.): Metzler Lexikon Literatur. Begriffe und Definitionen. Stuttgart – Weimar, J. B. Metzler 2007, s. 424–426
P. Čornej: Legenda. In D. Mocná – J. Peterka a kol.: Lexikon literárních žánrů.Praha – Litomyšl, Paseka 2004, s. 337–348.
P. Dinzelbacher – D. R. Bauer (edd.): Heiligenverehrung in Geschichte und Gegenwart. Ostfildern, Schwabenverlag 1990.
M.-E. Ducreux (ed.): Dévotion et legitimation. Patronages sacrés dans l´Europe des Habsbourg. Liège: Presses Universitaires de Liège 2016.
H.-P. Ecker: DieLegende. Kulturanthropologische Annäherung an eine literarische Gattung. Stuttgart – Weimar, J. B. Metzler 1993
Z. Kalista (ed.): Z legend českého baroka. Olomouc 1934.
J. K. Kroupa – M. Svatoš – M. Šroněk (edd.): Legenda, její funkce a zobrazení I–VII. Praha, KLP 1992.
J. Linka: Tematika svatých v českojazyčných textech 16. – 18. století. Náčrt a co z něho prozatím vyplývá. In M. Sládek (ed.): Jan František Beckovský. Milá choť nebeského Miláčka blahoslavená Anežka panna. Praha, Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou 2011, s. 253–293.
M. Škarpová: <span style="font-family: Times New Roman, se