Cesty k textu – interpretační přístupy k Hledání ztraceného času

Sylabus

Probíraná témata:  

-          Biografická východiska a jejich úskalí

-          Zápletka a vyprávění v Hledání ztraceného času

-          Homosexualita jako klíč ke čtení Hledání ztraceného času

-          Hledání ztraceného času jako obraz touhy

-          Hledání ztraceného času jako sociologie

-          Konstrukce postavy v Hledání ztraceného času

-          Jazykový styl Hledání ztraceného času

-          Čas jako centrální téma Hledání ztraceného času

-          Vyprávění jako centrální téma Hledání

-          Hledání ztraceného času jako fenomenologie vnímání

-          Pojem umění v Hledání ztraceného času

Anotace

Literární dílo Marcela Prousta je územím, které přes svou relativní prozkoumanost badatelům odhaluje dosud neznámá zákoutí. Století, které uplynulo od autorovy smrti, je vyplněno periodicky se navracející snahou se s dílem Marcela Prousta vyrovnat a pochopit jej, anebo alespoň rozmnožit Hledání o svou vlastní, interpretující řeč. Otevřená povaha Proustova díla je branou k možnostem a vyvolává nové odpovědi na staré i nové otázky: je Hledání ztraceného času oním pověstným pokusem zaznamenat celý svůj život, pokusem překonat smrt silou řeči vyjadřující esence věcí? Je monumentálním výkonem volního i mimovolného vzpomínání? Anebo je meditací nad mnoha společenskými problémy, meditací, jejíž expoziční část byla v zájmu výstižnosti rozvedena do sedmi svazků? Gérard Genette považuje Hledání za dokonalé prolnutí diegetického a mimetického způsobu zobrazování, syntézu nespojitelného, a tudíž vrchol tradice evropského románu, jak to vidí i René Girard či Antoine Compagnon.

Cílem kurzu bude seznámit studenty s nejrůznějšími úhly, z nichž lze k Hledání ztraceného času přistoupit. Začneme pokusem chápat Hledání jako běžné vyprávění na pozadí pretence autobiografičnosti, pak se přesuneme ke „klasické“ Genettově interpretaci Hledání jako databáze naratologických jevů a diskrepance mezi zápletkou a vyprávěním. Odtud povedeme několik pokusů o „detektivní“ čtení jeho textury, jednou optikou homosexuality jako utajeného klíče k zobrazeným jevům, podruhé skrze touhu jako princip chápání vztahů postav. Dotkneme se otázky, zda a do jaké míry je Hledání ztraceného času obrazem společnosti své doby. Pak se otočíme k Proustově technice, kterou budeme zkoumat nejprve na způsobech, jak jsou v průběhu románu popisovány postavy, následně na způsobu, jakým samotná řeč textu podporuje či subvertuje zobrazované. V průběhu těchto spíše tematických přístupů, začne pomalu vyvstávat osobnost Vypravěče a jeho skutečná úloha ve vztahu k tématu Hledání. V tu chvíli budeme mít už dosti „zkušenosti“ s textem, abychom se obrátili k nejobvyklejším intepretacím, uchopujícím Hledání ztraceného času jako příběh Času či příběh Vypravěče. V závěru se se zaměříme na ty pasáže Hledání, v nichž se zavedených technik využívá k uchopení povahy smyslové zkušenosti a pokusíme se celkovou syntézu uchopit v rámci pojmu umění, jak je v Hledání ztraceného času rozvíjen. Během této cesty neopomeneme vnímat Proustovo stěžejní dílo v kontextu jeho ostatních textů i v soudobém kontextu jiných literatur.

Předchozí znalost textu není nezbytná, na každý týden budou kromě sekundární literatury určeny příslušené úryvky k četbě.