Charles Explorer logo
🇨🇿

Maniera grande. Manýrismus a baroko: cesty k moderně II

Předmět na Filozofická fakulta |
ABO700625

Sylabus

Ještě v osmdesátých letech 19. století, v éře pozitivismu a pozitivistického scientismu, nemělo baroko v měšťanské kultuře „dobrý zvuk“. Platilo jako  exkluzivní, elitářské, bizarní, podivné, přepjaté, absolutistické, zatímco neorenesance byla interpretována jako symbolicko-historické vyústění měšťanské kultury na konci 19. století. Baroko platilo v této souvislosti jako úpadek a degenerace renesance, jako „zdivočelá renesance“ v protikladu k anticky-helénské, klasicistické stylové jednotě. Co se na konci 19. století jevilo na baroku jako exces a úpadek, bylo v kontextu moderny a rané avantgardy počátku 20. století vnímáno a recipováno již jako duchovní spřízněnost. Ještě před výbuchem první světové války, v níž např. mnozí expresionisté spatřovali analogii k chaosu třicetileté války a velmi silně zde působil prožitek neautentičnosti života a ztráty skutečnosti světa, související se zbytněním principu reality 19. století. Tato atmosféra podnítila rozvinutí kulturně-duchovní fólie, na jejímž pozadí bylo baroko nově vnímáno a interpretováno jako nadčasový, Evropu umělecky a duchovně sjednocující „metastyl“ a patrně  poslední velká umělecko-ideová epocha syntézy, jejíž skrytá tradice jako „stilo moderno“ nepřestala – jak se zdá – působit do současnosti. Kultura baroka je v eminentním slova smyslu teatrální kulturou, která buduje jeviště, na nichž by bylo možné inscenovat nejen specifické „vzorce“ jednání a chovaní, ale také estetické, umělecké, technické, přírodovědné experimenty, které, jak se zdá, v mnohém předznamenávají experimenty historických avantgard.

V přednášce půjde o rekonstrukci „(neo-)barokních“ prvků, reflexů barokního „pocitu světa“, ale nikoliv přes afirmaci této epochy, ale prostřednictvím toho, co by bylo možné nazvat paradoxní intervence: tedy zásahy, vstupy, reflexe těch motivů, rétorických a stylistických figur, technik, estetických strategií, poetických filosofémat, jež spoluvytvářejí charakter barokní esteticko-umělecké a myšlenkové kultury. A především: co s nimi dělají básníci a umělci 20. století. Last but not least: přednáška bude samozřejmě sledovat také intervence takříkajíc zvenčí: tedy estetickou recepci a reflexi baroka v evropském kontextu dvacátého století.