Charles Explorer logo
🇨🇿

Mrtvola jako emblém: Durychova neo-barokní antropopoetika

Předmět na Filozofická fakulta |
ABO700798

Sylabus

V letech 1927–1928, ještě před vydáním Bloudění. Větší valdštejnské trilogie (1929), vydal Jaroslav Durych bibliofilsky tři povídky – Kurýr, Budějovická louka, Valdice –, které 1930 vyšly v jednom svazku pod názvem Rekviem.

Menší valdštejnská trilogie. Jejich vzniku předcházelo Durychovo putování Německem po Valdštejnových stopách v druhé polovině dvacátých let, z něhož vytěžil cestopis Plížení Německem (1926).

Ve stejné dokončil 1925 Walter Benjamin svoji proslulou interpretaci německé tragédie 17. století, Původ německé truchlohry (Ursprung des deutschen Trauerspiels), vydanou v roce 1928. Mezi Durychovým uměleckým ztvárněním „tragédie velikosti“, vzestupu a pádu vojevůdce Albrechta z Valdštejna, jedné z nejvlivnějších osobností tehdejší Evropy, a Benjaminovým pojetím „suveréna“ existují nápadné a pozoruhodné vazby.  Nápadná je již Durychova favorizace „melancholie vítězů“ a Valdštejna jako prototypického tragického hrdiny–suveréna.

Podle Benjaminovy teorie melancholie a alegorie – Benjamin se vztahuje k Schillerově trilogii Wallenstein (dokončeno 1799, jde o poslední část Schillerovy valdštejnovské trilogie) – reprezentuje Albrecht z Valdštejna „saturnského“ vládce mezi věrností a zradou, spoléhajícího se na astrologii. Z této perspektivy představuje Valdštejn tyrana i mučedníka (jako sám Saturn) v jedné osobě.

K Benjaminově teorii barokní truchlohry má Durych blízko nejen „melancholií vítězů“, ale také alegorickou emblematizací těla podřízeného osudu, ničivé moci času a pomíjivosti všeho pozemského. Právě tento významový nexus – fragilní a fraktalizované tělo, také tělo-corpus textu, v poli napětí mezi destrukcí a konstrukcí, částí a celkem – je hlavním tématem semináře a míří k jedné z konstitutivních uměleckých strategií Durychových uměleckých textů, v nichž „mrtvola jakožto emblém“ (slovy Waltera Benjamina) zaujímá velmi specifické místo.

V  textech filologicky a versologicky velmi zainteresovaného a vzdělaného Durycha se sekáváme s různými způsoby fraktalizace, fragmentarizace těla, jako by tyto formy destrukce byly součástí nebo výrazným impulzem či jistým předpokladem Durychova tvůrčího zacházení s jazykem a konstrukce „těla“ textu. Tyto otázky budou v semináři sledovány na základě společné četby a diskuse Durychových uměleckých postupů.