Charles Explorer logo
🇨🇿

PVS/VS Gesto a znak v dějinách myšlení

Předmět na Filozofická fakulta |
ACN300419

Sylabus

Cílem kursu, který bude mít podobu jak historického přehledu (od Augustina do současnosti), tak systematické analýzy přesahující do lingvistiky a psychologie, bude ukázat jednak předpoklady a limity fonocentrického paradigmatu v lingvistice a filosofii, a jednak předložit určitou teorii jazyka (a jazykové akvizice), v níž by genetický a strukturní aspekt netvořil neslučitelnou alternativu. Otázka gesta a jeho vztahu k mluvenému jazyku je pro myšlení problém přinejmenším od Platónova Kratyla.

Nicméně systematický zájem o otázku gesta zanamenáváme hlavně v 18. století v souvislosti s epistemologickými otázkami (Diderot, Condillac aj.), ale samozřejmě také s prvními pokusy o kodifikaci znakového jazyka (abbé l´Epée). O sémiotickou klasifikaci gest se ve století devatenáctém pokusí např.

Andrea de Jorio, Garrick Mallery nebo Wilhelm Wundt. Po dlouhé pauze se gesto stane předmětem zájmu až ve století dvacátém, a to jak ve spojení s verbální komunikací (D.

McNeill, A. Kendon, S.

Goldin-Meadow aj.), tak s obnoveným zájmem o znakové jazyky (W. Stokoe, Klima/Bellugi, Harlan Lane a později mnoho dalších: S.

Goldin-Meadow, ve Francii Chr. Cuxac atd. atd.), který zasáhne i tak odlehlé oblasti, jako je např. psychoanalýza (B.

Virole, A. Meynard).

Na takto vytyčeném lingvisticko-filosofickém poli potom vyvstává řada otázek, kterým zde budeme věnovat pozornost. 1.    Úvod do problému: gesta a znakové jazyky (kontnuita nebo diskontinuita?). Kendonovo kontinuum. 2.     Gesta a znakové jazyky ve starověku: Platón (Kratylos), Lucretius (De rerum natura), Quintilianus (De institution oratoria) 3.     Gesta ve středověku: Sv.

Augustin (De magistro), Thierry ze Chartres a klášterní znakové jazyky 4.     John Bulwer a Thomas Hobbes - hluchota jako deficit 5.     18. století: Condillac a Rousseau (úvahy o původu jazyků) 6.     18. století: abbé l’Epée a J.R. Pereire (metodické znaky vs orální metoda) 7.     18. století: D.

Diderot - Lettre sur les sourd-muets (základy antropologie hluchoty) 8.     Pokud o kodifikaci gest u G. Austina (gesto v rétorickém kontextu); A. di Jorio a první pokus o etnografii gest; E.

Tylor a jeho pojetí znakového jazyka. 9.     Garrick Mallery a jeho studie o znakových jazycích severoamerických indiánů 10.   Fenomenologie gesta: M. Merleau-Ponty.

Mapování světa prostřednictvím gesta. 11.   Současná Gesture studies: A. Kendon, D.

MacNeill, J. Streeck 12.   Shrnutí a závěr

Anotace

Cílem kursu, který bude mít podobu jak historického přehledu (od Augustina do současnosti), tak systematické analýzy přesahující do lingvistiky a psychologie, bude ukázat jednak předpoklady a limity fonocentrického paradigmatu v lingvistice a filosofii, a jednak předložit určitou teorii jazyka (a jazykové akvizice), v níž by genetický a strukturní aspekt netvořil neslučitelnou alternativu. Otázka gesta a jeho vztahu k verbálnímu jazyku je pro myšlení problém přinejmenším od Platónova Kratyla. Nicméně systematický zájem o otázku gesta zanamenáváme hlavně v 18. století v souvislosti s epistemologickými otázkami (Diderot, Condillac aj.), ale samozřejmě také s prvními pokusy o kodifikaci znakového jazyka (abbé l´Epée). O sémiotickou klasifikaci gest se ve století devatenáctém pokusí např. Andrea de Jorio, Garrick Mallery nebo Wilhelm Wundt. Po dlouhé pauze se gesto stane předmětem zájmu až ve století dvacátém, a to jak ve spojení s verbální komunikací (D. McNeill, A. Kendon, kromě jiného autor pozoruhodné knihy o znakových jazycích australských Aboriginců), tak s obnoveným zájmem o znakové jazyky (W. Stokoe, Klima/Bellugi, Harlan Lane a později mnoho dalších: S. Goldin-Meadow, ve Francii Chr. Cuxac atd. atd.), který zasáhne i tak odlehlé oblasti, jako je např. psychoanalýza (B. Virole, A. Meynard). Na takto vytyčeném lingvisticko-filosofickém poli potom vyvstává řada otázek, kterým zde budeme věnovat pozornost.

U tohoto předmětu je možný opakovaný zápis předmětu podle čl. 9 Pravidel pro organizaci studia na FF UK v Praze, která byla schválena AS FF UK v Praze dne 13. 5. 2010 a AS UK v Praze dne 28. 5. 2010 s účinností od prvního dne akademického roku 2010/2011.