Sylabus
Předmět podává informace o vzniku a vývoji českého znakového jazyka a postojům k němu (i ve srovnání s dalšími evropskými znakovými jazyky: zvl. francouzským, rakouským a německým), zejména ve vztahu k proměnám ve vzdělávání neslyšících ("manuální x orální" metody). Probrána budou tato témata: 1.
První zmínky o vizuálně-motorické komunikaci v literatuře 2. Počátky užívání evropských znakových jazyků ve vzdělávání na konci 18. století a jejich formování v rámci procesu výuky - první písemné doklady o podobě znakových jazyků: první pokusy o grafické zachycení znaků (slovní popis, kreslené obrázky, mimografie) a popis systému, první slovníky znaků (konec 18. století a 19. století) 3.
První slovníček znaků českého znakového jazyka užívaných v Pražškém ústavu pro hluchoněmé - J. Mücke, 1834 (slovní popisy motivace a formy znaků) - srovnání se současnými znaky (vývojové změny ve formě znaku) 4.
První obrázkové slovníky znaků užívaných na území zemí rakouských: Czech (1836), Jarisch (1851) 4. Český znakový jazyk na přelomu 19.-20. století - rozbor vybraných textů obsahujících pojednání o českém znakovém jazyce a jeho znakové zásobě (Škornička, Huleš, Malý, Kolář) 5. Srovnání historických znaků 19. století ve vybraných evropských znakových jazycích - společné historické kořeny? (vybrané oblasti: barvy, kalendářní jednotky, zvířata aj.) 6. Český znakový jazyk ve 20. století - vznik mýtů, nepodložených tvrzení o jeho struktuře a fungování, vývoj terminologie (řeč posunková, posuňková, posunová, ukazovací, gestikulační, známková, znaková aj.) 7.
Od pokusů o vytvoření slovníku českého znakového jazyka v 50. let 20. st. ke Slovníku znakové řeči (1988) 8. Počátky lingvistického výzkumu českého znakového jazyka (1993)
Anotace
Předmět podává informace o vývoji českého znakového jazyka (i v kontextu vývoje dalších evropských znakových jazyků).