Anotace
Stručná charakteristika: Cílem kurzu – kromě teoreticko-historického vymezení pojmu kabaret – bude přiblížení podstatných scén i reprezentantů tohoto specificky středoevropského divadelního fenoménu s přesahy k literatuře, hudbě, výtvarnému umění, performance i elektronickým médiím. Jeho kontinuitu lze v Evropě vysledovat od antiky přes středověk až po dnešek, ale – v užším slova smyslu – existuje až od 2.poloviny 19.století, a to s četnými vazbami na naše, zejména pražské, české i německé prostředí. Přesto nemá fenomén v Čechách svou vlastní seriózní historiografii, teorii a až na výjimky ani kritiku.
Kabaretem se v Evropě často manifestovaly nové umělecké a myšlenkové směry 20.století (dadaismus, expresionismus, surrealismus, existencialismus, nejrůznější podoby postmodernismu). Nebyl a není vázán na médium divadla, zabydlel se i v rozhlase, televizi, filmu a na netu. Trvalé významové jádro pojmu však zůstává v divadle (činoherním, zpěvoherním, pohybovém i loutkovém), kde sehrává vůči hlavnímu proudu někdy inspirativní, jindy invazivní roli (M.Reinhardt, B.Brecht, H.Qualtinger, P.Handke, Ch.Marthaler – u nás v minulosti např. J.Frejka, V+W, malé scény, I.Vyskočil, J.Schmid, J.Borna, D.Drábek, J.Havelka, Vosto5 aj.). V Čechách se nevytvořila, na rozdíl od středoevropských sousedů, souvislá kabaretní tradice, pokusy o „čistý“ literární kabaret jsou sice historicky významné (Červená sedma, Haškovy kabarety, Montmartre, Reduta, Divadlo J.C., Kabaret
Calamboure), ale příznačnější pro domácí kontext je expanze kabaretu na větší scény a autorská divadla kabaretního typu (Divadlo Dada, Osvobozené divadlo, Snížkovo Rozmarné divadlo, obě Divadla satiry, počátky
Zábradlí, Semafor, Večerní Brno, Studio Y, Husa na provázku, Divadlo J.C., KS Aréna, Divadlo v Dlouhé atd.atd.).
V posledních letech, spolu s rozpadem pravidelné divadelní struktury, etablováním postdramatického divadla a přesunem akcentu na zábavnost jsme svědky pronikání „kabaretizace“ do všech stávajících forem divadla, a to i na ty nejtradičnější, nejkamennější městské scény.
Základní (orientační) literatura:
(Výběr)
Kalina, Ján L Svet kabaretu, Bratislava: Obzor 1966.
Pokorný, Jindřich a kol. Kniha o kabaretu. Praha: Mladá fronta 1988.
Dějiny českého divadla II. - IV., Praha: Academia 1977 a 1983.
Absintová panna aneb Smích pařížských kabaretů. Praha: Tichá Byzanc, 1997.
Červený, Jiří. Červená sedma, Praha: Orbis 1959.
Hašek, Jaroslav. Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Praha: 1963; Větrný mlynář a jeho dcera
(ed.R.Pytlík) Praha: Československý spisovatel, 1977.
Kabaret Eduarda Basse. (ed.Milan Šotek). Praha: Kant, 2012.
Šotek, Milan. Hry se slovy a tanci. Praha: Kant, 2012.
Budzinski, Klaus – Hippen, Reinhardt. Metzler Kabaret Lexikon. In Verbindung mit dem Deutschen Kabarettarchiv.
Stuttgart – Weimar: Verlag Metzler, 1996.
Just, Vladimír. Monolog průměrného Rakušana. Eine makabre Art von Gemütlichkeit. Prostor č.35, 1997.
Kehlmann, Biron, Hübmann, Pflaum. Der Qualtinger. Ein Porträt. Mnichov: Langen-Müller 1988.
Kraus, Karl. Soudím živé i mrtvé. (Ed. A.Skoumal). Praha: Odeon, 1974.
Morgenstern, Christian. Beránek Měsíc. (Ed. J.Hiršal), Praha: SNDK 1965.
Just, Vladimír. Proměny malých scén; Z dílny malých scén. Praha: Mladá fronta 1984; 1989
Týž. Werichovo divadlo ABC. Praha: Brána, 2000
Týž. Středoevropský kabaret jako multikulturní prostor. K historii a proměnám konotace jednoho pojmu. Divadelní revue, 19, 2008, č.2.
Týž. Divadlo plné paradoxů. Příběh Divadla satiry 1944 – 49 a nejen jeho. Praha: Panorama, 1988.