Anotace
Jednosemestrální přednáška podává průřezově vývoj českého dramatu a divadla od druhé poloviny 16.století do vzniku Nostitzova národního divadla na Ovocném trhu (1783). Sleduje zprvu převážně literární podoby tzv.humanistického dramatu (světského i školského), které organicky vpluly – mj.i následnou činností jen zdánlivě protikladných osobností J.A.Komenského a B.Balbína (potažmo protestantů a jezuitů) - do bohatě rozrůzněného proudu barokní divadelní kultury (činoherní, hudební, písňové, výtvarné). Barokní éru nevyznačovala pouze psaná a hraná dramata, ale vše prostupující teatralita veřejného života, který se stával inscenací svého druhu: ta se multužánrově odehrávala zejména ve významných kulturních centrech (Kuks, Jaroměřice nad Rokytnou, Český
Krumlov). První pražská stálá veřejná divadla (Šporkovo, v Manhartském domě, areál Pražského hradu) tak připravovala půdu pro vznik stálé měšťanské scény Divadla v Kotcích, jež znamenalo vyvrcholení celého vývoje.
Její více než čtyřicetileté trvání obráželo stylové i žánrové proměny od improvizovaných barokních „hauptakcí“,
„hanswurstiád“, burlesek a pantomim až po „velkou“ operu a pravidelnou dramatiku, reprezentovanou například jmény C.Goldoniho nebo F.Schillera. - Přednášku doplní kapitola o barokním lidovém divadle, jež má časový přesah za sledované období - od konce 18. přes celé 19. až do 20.století.
Forma atestace: zkouška, resp.rozhovor o základními tématech, kontextech a osobnostech období.
Literatura (orientačně)
Dějiny českého divadla I., Praha 1968 (Kapitola třetí a Kapitola čtvrtá, cca od s.100 – 280).
Starší české divadlo v českých zemích do konce 18.století. Osobnosti a díla (ed. Alena Jakubcová), Praha 2007.
České humanistické drama, Praha 1986 (ed.Milan Kopecký + Úvodní studie): Mikuláš Konáč z Hodiškova: Hra pěknejch připovídek; Anonym: Tragédie aneb Hra žebračí; Jan Záhrobský z Těšínu: Héli: traica historia vo knězi neb knížeti Héli a jeho synech; Šimon Lomnický z Budče: Komedia aneb Hra kratičká; Anonym: Selský masopust; Tobiáš Mouřením z Litomyšle: Historia kratochvilná o jednom sedlském pacholku a o poběhlém židu;
Vejstupný syn). Dále: Jiří Tesák Mošovský: Komedie z knihy zákona Božího jenž slove Ruth sebrána; Pavel
Kyrmezer: Komedia česká o bohatci a Lazarovi; Komedia nová o vdově, Komedia o Tobiášovi In: Staročeské drama, ed.Josef Hrabák, Praha 1950.
Černý, Václav: Barokní divadlo v Evropě, Praha 2009 (zde zejm. Kapitola 1, s. 7 – 33: Co je baroko; Kapitola 2, s. 43 – 74: Baroko a divadlo; Kapitola 3, s.145 – 159: Barokní drama. Okruh středoevropský, Německo, Čechy a
Slovensko, s. 145 – 159). (Event.: týž: Až do předsíně nebes. 14 studií o baroku našem i zahraničním, Praha 1996).
Kalista, Zdeněk: České baroko, Praha 1942; týž: Století andělů a ďáblů, Praha: 1994 (V zrcadlech aristokratického baroka; U služebníků Božích v jihočeském baroku; V otevřených branách jihočeských měst 17.a 18.věku – zde zejména vše o Adamovi Michnovi z Otradovic; + doslov Víta Vlnase); event týž: Tvář baroka, Praha 2014 (zde zejm. s.36 – 39: Historie rodiny sv.Terezie z Avily jako svědectví duchovní atmosféry; Odrazy španělské mystiky v
české poezii doby barokní, A.Michna, J.A.Komenský; s.96-98: Zvláštní charakter barokního humoru; Braunův
Zwerghaus; Krutý smích v lidové písni Mastičkář a Zrcadlo masopustu; s. 129-132: Skladatel a poustevník Václav
Holan Rovenský; Osvícenské tažení proti eremitismu a klášternímu životu; s. 144 – 147: Baroko a protireformace: chronologické srovnání; Vnitřní příbuznost Komenského a Societasis Jesu; Souznění a rozdíly mezi Komenským a karmelitskou mystikou; Blud io baroku jako výtvoru protireformace a marxistické pojímání dějin).
Václav Adam Michna z Otradovic: Loutna česká (např.in: Ritornello, Michael Pospíšil, ARTA Records, Praha 1996; popř. In: Ensemble Inégal, Adam Viktora, Praha – Slaný 2015).
Komenský, Jan Amos: Labyrint světa a ráj srdce (libovolná vydání, např. Praha Odeon 1970); Diogenes cynicus redivivus, Abrahamus patriarcha scena repraesentatus, např.in: Dílo J.A.K. 11, Praha 1973. Povinně: Diogenes cynik znovu naživu (překlad a úprava Josef Topol), Divadelní revue 3, 1992, č.2.
Klosová, Markéta: Divadelní svět J.A..Komenského, Praha 2016.
Jacková, Magdalena: Divadlo jako škola ctnosti a zbožnosti. Jezuitské školské drama v první polovině 18.století,
Praha 2011. (Event.táž: „Jak se smáli netopýři“, in: Divadelni revue 18, 2007, č.1).
Balbín, Bohuslav: Rukověť humanitních disciplín. Verisimilia humnaniorum disciplinarum, Praha 2006 (pouze kapitola 8, s. 456-491: O veršovaných komediích, tragédiích a o deklamacích. De comica et tragica poesi deque declamationibus). Týž: Pamětní spis. Satira na Bernarda Ignáce z Martinic jménem čtyř stavů království českého r. 1672. Praha – Vyšehrad 1988.
Zelenka, Jan Dismas (libr.Mattheus Zill): Sub olea Pacis et Palma Virtutis orbi Regia Bohemiae Corona.
Svatováclavské oratorium (1723), např. in: Musica Florea, Supraphon Praha 2001.
Scherl Adolf (ed.): Amore Tyran aneb Olitovaná pomsta (Heinrich Rademin, přel. J.Balvín a V.Just). Týž: Barokní hauptakce o zničující síle milostné vášně. In: Divadelní revue 12, 2001, č.3.
Vácha, Štěpán: Pražské divadlo pro operu Constanza e Fortezza (1623) v kontextu evropské divadelní architektury 17.-18.století. In: Divadelní revue 12, 2001, 2001, č.1.
Preiss, Pavel: Boje s dvouhlavou saní. F.A.Špork a barokní kultura v Čechách, Praha 1981 (zejm. kap.I: Po
Davidovi Šalamoun; II: Velký Herkommanus; III: Ostření zbraní ducha; VIII: Kacíř z filozofického domu, X: Buk nese krásné ovoce).
Lauferová, Berta: F.A.Špork. Život na Kuksu očima hofmistra Seemana. Praha, Kuks 2016.
Divadlo v Kotcích (1739 - 1783), ed. František Černý, Praha 1992 (zejm. J.Pömerl: Otevření Divadla v Kotcích;
T.Volek: Italská opera a další druhy zpívaného divadla; A.Scherl: Pantomimické produkce v Kotcích; Zamilovaný ponocnej; J.Hyvnar: Johann Josef Felix von Kurz zvaný Bernardon; Z.Digrin: Goldoniho sezóna v Praze; F.Černý:
Herzog Michel – Kníže Honzík; týž: Weidmannův Johann Faust; M.Živná: První pražské provedení Schillerových
Loupežníků; J.Pömerl: Divadlo v Kotcích a zámecká divadla).