Annotation
V antice i ve středověku objevujeme hlasy, které kritizují to, čemu dnes říkáme divadlo, a to z nejrůznějších pozic.
Platon v Ústavě odsuzuje mimezi jakožto příliš sugestivní umělecký prostředek, Tertulián se v traktátu De spectaculis pohoršuje nad schopností divadla bavit, Augustin v Confessiones kritizuje mimezi pro změnu z ontologické pozice a středověkým církevním autorům (Aubry de Trois Fontaines, Tomáš Akvinský, Alain z Lille ad.) vadí tělesný rozměr divadla, především jeho spojení s rychlým pohybem a gestikulací. Kromě pozice divadla v průběhu dějin nám tak četba zmíněných textů, na základě usouvztažnění s dobovým kontextem, v obecnějším smyslu umožňuje pochopit proměnlivost nazírání na základní kulturní archetypy a filozofické koncepty, jakými jsou tělo, gesto, skutečnost či smysl umění.