Donatello a florentské sochařství té doby
Anotace přednáškového cyklu
Donatello patří ke klíčovým osobnostem evropského umění, a to nejen z pohledu umění období renesance. Takové hodnocení lze bez jakýchkoliv pochybností použít i ve chvíli, když se pokoušíme obsáhnout dějiny evropského umění jako celek. Jeho osobnost vyniká mimořádným plastickým talentem, neobyčejnými kompozičními dovednostmi, a především vůlí k definování tvaru, který by byl schopen překročit hranice ryze aktuálního a dotknout se toho, co je hluboce lidské a co díky tomu má schopnost přesahovat hranice své doby a inspirovat umělce až do současnosti. Ne nadarmo byl již renesančními teoretiky umění srovnáván s velkými sochařskými osobnostmi starého Řecka a Říma, a ne nadarmo jej současníci Michelangela Buonarottiho vnímali jako toho, bez nějž by Michelangelo nebyl Michelangelem, jak jej dnes známe.
Jednosemestrální soubor přednášek věnovaný primárně tomuto sochaři je koncipován jako jakýsi úvod do novověkých dějin sochařství, které se vyznačující nejen výtvarným experimentem, jenž byl právě Donatellovi nesmírně blízký, ale v prvé řadě novou formou vizuality, jež se ve stejné míře jako v tvorbě této generace umělců objevuje v některých teoretických úvahách.
Kromě Donatellovy tvorby, která se stane hlavní osnovou celého přednáškového cyklu, se budeme zabývat také významnými uměleckými osobnostmi a jejich vybranými realizacemi, které vznikaly paralelně s pracemi Donatellovými. Zastavíme se tak u některých děl Filipa Brunelleschiho, Lorenza Ghibertiho, Nanniho di Banco, Luca della Robbiy, Jacopa della Querciy nebo Desideria da Settignano.