Charles Explorer logo
🇬🇧

Theatre, Media and Philosophy

Class at Faculty of Arts |
ADV0000030

This text is not available in the current language. Showing version "cs".Annotation

Kurz navazuje na minulé kurzy Filosofie a divadlo I. - III. Nahlíží na vybrané filosofické texty nejen z perspektivy divadla (teatrality), ale i médií. Základním východiskem již dříve reflektované pasáže Platónových dialogů (Ión,

Sofistés, Symposion), předpoklad alespoň obrysová znalost třídílných Sókratových „pašijí“ (Obrana Sókratova,

Kritón, Faidón), nově přidán výběr z dialogů Ústava a Politicos (doplňková četba i nadále Xenofóntova Hostina a

Sókratova obhajoba, Aristofanova Oblaka, Fischerův Případ Sókrates). Z referenční perspektivy mediálních obrazů znovu nahlédneme na Komenského Labyrint světa a lusthaus srdce, včetně jeho novodobých interpretací (Tomáš

Sedláček). Průsečíkem různorodých myšlenkových konceptů na pomezí divadla, filosofie a teorie médií budou opět méně známé pasáže Goethova Fausta, zejména z II.dílu (mj. v konfrontaci s dramatickou „faustiádou“

Václava Havla). Kurs znovu připomene průběžně sledované sókratovsko-platónské téma řeči, dialogu, „kejklířů s obrazy“, téma „péče o duši“ a téma sokratovské i aristotelské etiky u Montaigne, Nietzsche, Heideggera, Husserla,

Patočky, Šafaříka a zejména Hanse-Georga Gadamera. V průběžné tematické linii semiotické reflexe mediálních obrazů a kritiky jazyka, včetně jazyka divadla a dramatu (Friedrich Schiller, Friedrich Nietzsche) přibudou kromě

Karla Krause, Viléma Flussera, Umberta Eca, Konrada Liessmanna, Václava Havla či Václava Bělohradského nově i vybrané kapitoly z Waltera Benjamina (Dílo a jeho zdroj), Ortegy y Gasset (Vzpoura davů; Idea divadla),

Marshalla McLuhana (Jak rozumět médiím), Vladimíra Macury (Český sen) a Miroslava Petříčka (Myšlení obrazem; Co je nového ve filozofii). Smyslem kurzu bude opět pokusit se metodou příčných tematických průřezů alespoň o částečné vyplnění v teatrologii poloprázdné „niky“ širší filosofické reflexe oboru. Dějiny divadla a dějiny filosofie běžely často vedle sebe, aniž o sobě věděly, a jen výjimečně (a obapolně užitečně) se vzájemně protly

(Aristoteles, Komenský, Diderot, Voltaire, Lessing, Schiller, Goethe, Nietzsche, Havel, Petr Rezek aj.). Proto je pro teatrologii, zvláště v dnešní „tekuté“ mediální krajině, nadmíru důležité i nadále vědět o jejím „relevantním okolí“, jež zkoumá svět (včetně divadla a médií) v obecnosti. I tam, kde předmětem filosofické reflexe není přímo divadlo, ale třeba dějiny, politika, etika, mýtus, jazyk, elektronická média, může tato reflexe na divadlo a jeho zkoumání vrhnout leckdy překvapivé světlo.

Cíle kurzu: nikoli komplexní výklad citovaných osobností a děl, pod jejich povrch ze specifického úhlu pouze nahlédneme – a zastavíme se déle jen tam, kde nalézneme potenciální vazbu k médiu divadla (teatrality). Forma atestace: rozprava nad osvojenými tématy na základě individuálně vybraných titulů (včetně jejich kontextu).

PLATÓN. Ión. Faidros. Sofistés; Symposion; Obrana Sókratova; Kriton; Faidon; Ústava (knihy I, III, VII, X),Politikos

(„slovní nacionalismus“, „zhoubnost monokultur). [Kontext: aristotelská etika, prodej nesmrtelné duše, šafaříkovské

„rubato“, „stín“ u C.G.Junga, J.Šafařík, J.Patočka, F.Nietzsche].

MONTAIGNE, Michel de. Eseje (Jak jsem byl vychován. Rozkoš rozprávět. Moje veřejné působení. Umění žít.

Objev nového svět. Několik názorů estetických), 1966.

KOMENSKÝ, Jan Amos. Labyrint světa a lusthaus [ráj] srdce.[Kontext: Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla, 2009

SCHILLER, Friedrich. O tragickém umění, 2005

GOETHE, J.W.. Faust I. a II. [Kontext: Duch země, Matky, Homunkulus, krach vítězné technokracie;Anaxagoras versus Thales; Starost; C.G.Jung, M.Heideger; J.Šafařík; V.Havel, F.T.Bratránek; Ortega y Gasset, K.Liessmann].

HEIDEGGER, Martin: Bytí a čas (Předběžný pojem fenomenologie. Starost jako bytí. Pojem logu. „Ono se“);

Básnicky bydlí člověk (Věc. Řeč),1993; Původ uměleckého díla, 2016.; Věk obrazu světa, 2013.

PATOČKA, Jan. O smysl dneška (Spisovatel a jeho věc – K filosofii literatury; K „ideji Národního divadla“). Praha: 1969; Smysl mýtu o paltu s ďáblem, in Faust, 1997; Kacířské eseje o filosofii dějin (Je technická civilizace

úpadková a proč? Války 20.století a 20.století jako válka), 1990.

GADAMER, Hans-Georg. Člověk a řeč (Člověk a řeč. Řeč a rozumění. Estetika a hermeneutika). Praha: 1999;

Problém dějinného vědomí (Hermeneutický problém a Aristotelova etika). Praha: 1994; Myšlení o divadle II

(Pravda a metoda. Příklad tragična. Pravda uměleckého díla), 1993.

BENJAMIN, Walter. Dílo a jeho zdroj, 1979. [Kontext: M.Petříček; K.Kraus; McLuhan, U.Eco, V.Flusser]

McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím?, 1991.

FLUSSER, Vilém. Za filosofii fotografie, 1994; Moc obrazu. Výtvarné umění 3 / 4, 1996.

ECO, Umberto. Mysl a smysl (Semiotický pohled na svět. Televize: ztracená transparentnoist; Od internetu ke

Gutenbergovi), 2000.

PETŘÍČEK, Miroslav. Myšlení obrazem (Obraz a jazyk; Medium is message; Obrazovost obrazu; Ilustrace ilustruje ilustraci; Rám), 2009; Co je nového ve filozofii (Otevřenost, hra; Odchylování; Smysl smyslu; Medialita médií;

Poznámka ke konci; Co číst dál), 2018.

NIETZSCHE, Friedrich. Zrození tragédie z ducha hudby; O životě a umění (Umění), ed.Jaroslav Kabeš,1995;

Antikrist, 1995; Radostná věda, 1996; Soumrak model aneb Jak se filosofuje kladivem, 1913.

KRAUS, Karl: Soudím živé i mrtvé (V této velké době. Nestroy a potomní svět), 1974. [též Divadlo 15, prosinec 1964].

JUST, Vladimír: Valpuržiny noci Karla Krause. Divadelní revue 25, 2014, č.2. Faust jako stav zadlužení [Faust a gnóze; Faust a postgnóze], 2014.

JUNG, Carl G.: Duše moderního člověka (Po Katastrofě aj.), 1994; Vzpomínky, sny, myšlenky C.G.Junga, 1998.

[Kontext: Faust, Mefisto, nevědomí, stín; F.T.Bratránek, J.Patočka, M.Elliade Mefisto a androgyn]

LIESSMANN, Konrad P. Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění. Praha: 2008; Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti. Praha: 2015; Vzdělání jako provokace, 2018 [Kontext: Sókrates; Montaigne; užitečnost neužitečného, barbarství specializace; Nietzsche; Ortega y Gasset; Havel; Gadamer, Šafařík].

BĚLOHRADSKÝ, Václav. Přirozený svět jako politický problém (Krize eschatologie neosobnosti – K Patočkově pojetí evropského dědictví. Útěk z ptydepe), 1991.[Kontext: Havel, Patočka, Flusser]

MACURA, Vladimír. Český sen, 1998. [Kontext: mýtus, obraz, „tyranie médií“; Flusser; Gadamer; Havel]

HAVEL, Václav. Eseje a jiné texty 1953-1969 (Poznámky o polovzdělanosti), 1999 [Kontext: Petr Rezek: Jan

Patočka a věc fenomenologie]; Eseje a jiné texty 1970-1989 (Příběh a totalita; Slovo o slovu), 1999.

ŠAFAŘÍK, Josef. Cestou k poslednímu. [Kontext: V.Flusser, Ortega y Gasset, „učený nevědomec“, Sókrates,

Ježíš“ten člověk“, Faust, jazyk, média], 1991; Hrady skutečné a povětrné (Mefistův monolog; Ztížená možnost soustředění; O rubatu; Člověk ve věku stroje;Hrady skutečné a povětrné, 2008.

ORTEGA y GASSET José. Idea divadla, Divadelní revue, 4, 1993, č.2; Vzpoura davů [Primitivnost a technika;

Doba „spokojeného mladého pána“; Barbarství „specialismu“; Největší nebezpečí: stát], 2018.