Annotation
Cílem je přiblížení klíčových osobností, scén a opusů specifického středoevropského divadelního fenoménu s úzkým vztahem k našemu prostředí, který dosud nemá v Čechách vlastní historii ani teorii. Důležité je "užší" a "širší" vymezení pojmu, označujícího jev, jehož kontinuitu lze vysledovat od antiky přes středověk až po dnešek, ale který (v užším smyslu) existuje nepřetržitě od 2.pol.19.století po dnešek. Kabaretem se v Evropě manifestovaly významné umělecké směry 20. století (dadaismus, expresionismus).Není přitom vázán jen na divadlo (viz rozhlasový či tv kabaret). Významové jádro pojmu nicméně zůstává v divadle, kde sehrává významnou roli (M.Reinhardt, B.Brecht, H.Qualtinger až po dnešek - CH.Marthaler - u nás souvislá tradice "divadel kabaretního typu" od Červené sedmy, Hašlerovy a Haškovy kabarety až k Divadlu satiry, Redutě, Semaforu, Divadlu Járy Cimrmana, Nedivadlu, Sklepu apod.).
Základní doporučená a povinná literatura:
Kalina, J.L.: Svet kabaretu, Bratislava 1966
Pokorný, J. a kol.: Kniha o kabaretu, Praha 1988
Dějiny č. divadla II., IV., Praha 1977 a 1983
Absintová panna aneb Smích pařížských kabaretů, Praha 1997 (nepovinně)
Bachtin, M.M.: F.Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, Praha 1975 (nepovinně)
Červený, J.: Červená sedma, Praha 1959
Klosová, L.: Česko-německá kabaretní tvorba před r.1918, Divadelní revue 6, 1995, č.1
Hašek, J.: Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, Praha 1963; Větrný mlynář a jeho dcera, Praha 1977
Osolsobě, I.: Ostenze jako mezní případ lidského sdělování a její význam v umění, Estetika 1967, č.1
Rainer, O. - Roesler, W.: Kaberettgeschchte, Berlin 1977 (nepovinně)
Kehlmann, Biron, Hubman, Pflaum: Der Qualtinger, Mnichov 1987 (nepovinně)
Atestace a požadavky k nim: Zkouška (zvládnutí základní faktografie k tématu, schopnost samostatné úvahy o proměnách a specifikách žánru).