Sylabus
Náplň přednášek:
Úvod k tématu a jeho vymezení: sylabus přednáškového cyklu; komentovaný přehled pramenů a literatury; súfismus v umění; reflexe súfismu: pohled západních orientalistů i muslimských učenců; súfismus a dějiny orientalistiky; súfismus a ortodoxie – historický exkurz + současná praxe; zadání referátů.
Zrod mystické tradice v islámu: kořeny súfismu v životě Proroka a jeho druhů; súfijské poselství v Koránu a Sunně; vnější vlivy na formování súfismu; křesťanství; gnóze; staroperské vlivy; platónské motivy; staroarabský pohanský substrát; hunduistická a buddhistická spiritualita; další možné vlivy;
Fenomenologie islámské mystiky: duchovní i sociální „klasifikace“ súfijů; „vysoký súfismus“ středověkého písemnictví versus(?) islámská lidová („žitá“) religiozita; metodologické otázky studia súfismu – mj. súfismus pohledem filologů, religionistů a kulturních antropologů;
Dějiny islámské mystiky: komentovaný přehled klasických děl středověkého súfijského písemnictví; západní periodizace dějin súfismu; periodizace Seyyeda Hosseina Nasra (Mystika zákona, lásky a poznání); súfismus pohledem pramenů socio-ekonomických dějin středověké muslimské společnosti;
„Mystika zákona“ aneb súfismus rané doby: kde končí askeze a začíná súfismus; asketové a horlivci v době Druhů Prorokových a Následovníků Druhů Prorokových; archetyp al-Hasana al-Basrího a Rábi´e al-Adawíje; Uwajs al-Qarání a tendence uwajsíje; ranné súfijské „proto-školy“; četba ukázek z životopisů (Hledání…);
„Mystika lásky“ a zlatý abbásovský věk: témata a tendence súfijské spirituality; Hárith al-Muhásibí; Dhú´n-Nún al-Misrí; Sahl at-Tustarí; Bajazíd al-Bistámí; Abú´l-Qásim al-Džunajd; Husajn ibn Mansúr al-Halládž; četba a rozbor vybraných ukázek z přeložených hagiografií;
„Mystika poznání“ a éra súfijských encyklopedistů: súfijská kompendia; žánry tabaqát a istiláhát; nauka o mystické Cestě; Abú´l-Qásim al-Qušajrí a rozbor jeho Traktátu; mystické aspekty v Avicennově (Ibn Síná) díle; Imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí a vrcholná teologická syntéza; četba ukázek z Qušajrího díla + četba ze Zachránce bloudícího;
Šajch Muhjiddín ibn cArabí a islámská teozofie: život a dílo Velkého mistra a jeho duchovní systém („filosofický súfismus“); ontologie a kosmografie; Ibn cArabí a metafyzika imaginace; učení wahdat al-wudžúd; Ibn cArabí a další osudy jeho učení;
Dokonalý člověk (insán kámil) a jeho svět: Ibn cArabí a Úradky Boží pro nápravu lidského království; mikrosvět a makrosvět; symbolika lidského těla; otázky epistemologické; súfijové a esoterická tradice; četba vybraných ukázek z díla;
Íránský súfismus: Šihábuddín Suhrawardí a jeho „moudrost iluminace“; isfahánská teosofická škola a dílo Mollá Sadrá; Tabatabá´í a Seyyed Hossein Nasr; indický súfismus; súfijská poezie; arabští mistří (Ibn al-Fárid, al-Halládž a Ibn cArabí); perští klasikové (Chajjám, Saná´í, Attár, Nizámí, Rúmí, Sa´dí, Háfiz, Džámí);
Období formování velkých mystických řádů či bratrstev: koncept mystického řádů a principy jeho fungování; struktura organizace; obecné rysy taríq a jejich role v dějinách; praxe a rituály (mj. dhikr a wird); bratrstva a „islámská ortodoxie“;
Súfismus na cestě k dnešku: súfismus v „období temna“; kritika súfismu v čase islámského obrození (nahda); pronikání súfismu na Západ, eklekticismus a vznik tzv. univerzálního súfismu; současný súfismus v muslimských zemích; súfismus v Evropě a v USA (moderní misie); potenciál súfismu pro mezináboženský dialog;
Stěžejní témata islámské mystiky: Korán (súfijská exegeze; léčivá moc Knihy aj.), tawhíd („islámský panteismus“, súfijská ontologie a její paradoxy); súfijská kosmologie (světy); Ježíš; srdce (fenomén tzv. súfijské psychologie Cesty – klasická podání i jejich soudobé muslimské interpretace); duše;
Súfijští „světci“ a jejich zázraky: kult „světců“; tzv. neviditelná nebeská hierarchie; súfijská praxe zijárát; obřady mawlidů (sakrální a profánní stránka oslav atd.); baraka; zázraky proroků versus zázraky světců; súfijské léčitelství (zdravotní péče) a prorocká medicína; chudoba; duchovní podněty umění;
Historie, současnost a specifika nejvýznamnějších mystických řádů: qádiríja; rifácíja; naqšbandíja; bektášíja; četba výmluvných ukázek z knihy Íránský poutník (Bůh a svět v iránské mystice) aj.;
Mawlawíja a svět symbolů (obrazný jazyk islámské mystiky; pojmy, podobenství, legendy a archetypy; svět symbolů?); též chalwatíja; šádhilíja; sanúsíja; čištíja; Dvojverší se skrytým smyslem.
Súfismus a islámská lidová religiozita; religionistický teoretický nástin; magie a okultní vědy v islámském prostředí (věštění; numerologie apod.); pověrečné představy a pověrečná praxe; konkrétní příklad islámského snopravectví (zrod, teoretická východiska, praxe, představitelé + četba komentovaných ukázek);
Islám a záhrobí: eschatologie a lidová religiozita (chabé koránské základy; sporná místa + předislámský substrát – viz studie Ignáce Goldzihera); hroby, hřbitovy a pohřbívání; navštěvování hrobů; výklad od smrti, přes pohřeb, truchlení, návštěvy hrobů, až přes barzach k Onomu světu – to vše podle knihy Smrt, hrobky a záhrobí v islámu (jmenovitě překlad al-Qurtubího), přičemž výklad bude prokládán četbou přeložených ukázek;
Apokalyptika a milenialismus v islámu: středověké muslimské apokalyptické myšlení (viz Cook + Filiu) – stručný historický nástin; apokalyptické písemnictví a jeho moderní interpretace; četba vybranných ukázek z překladu Nucajma ibn Hammád al-Marwazího + tzv. rekonstrukce apokalyptické předehry v islámu (probrat podle stejnojmenné kapitoly);
Islám a státní moc: islámské právo fiqh – neobsahuje žádnou ucelenou doktrínu, zvanou „islámské státoprávní uspořádání“; co je více islámské – snažit se na každou otázku hledat „islámskou“ odpověď dle Písma a Tradice, nebo uznat, že jsou oblasti, kde Bůh záměrně ponechal lidem prostor k vlastním rozhodnutím…; islámské politické myšlení – ideál a praxe; úvodní otázka (dle Bernarda Lewise): Můžeme u muslimské společnosti skutečně hovořit o teokracii? Otázky státoprávního uspořádání v islámu – dle monografie Patricie Crone Medieval Islamic Political Thought: chronologický nástin tříbení a formování islámského politického myšlení;
Islám a společnost: hierarchie – vzory a skutečnost; islám jakožto „rovnostářské náboženství“ – některé nerovnosti však pokládá za přirozené a spravedlivé východisko (muslimové X nemuslimové; svobodní X otroci; muži X ženy); ženy (postavení ženy v teorii a praxi); jinověrci (žhavé téma současných střetů – viz např. „Kříž a půlměsíc“ Marca Cohena nebo eseje „Neexistující al-Andalus“ M. R. Magdy aj.); „na okraji společnosti“ (blázni, malomocní, psanci, prostitutky…); lidé postižení (např. slepci – jejich slepota neznamenala stigma – viz příklady); otroci (různé druhy otroků a jejich zařazení a postavení; islámské právo X skutečnost ; poznámky B. Lewise k tomu, proč tak trvalo, než muslimové zakázali otroctví); Ibn Chaldúnova sociální teorie; četba z Ibn Chaldúnovy Muqaddimy;
Islám a výchova i vzdělávání: islám a epistemologie (obecnější zamyšlení); tradiční klasifikace věd podle středověkých muslimských autorit; praxe školství a středověká vzdělanost (přenos vzdělanosti a legitimizace vzdělanců); svět středověkého muslimského učence (příklady súfijských mistrů); četba ukázek z al-Mascúdího díla Rýžoviště zlata a doly drahokamů o naukách a poznávání;
<
Anotace
Cyklus přednášek Islámská duchovní kultura se soustředí na dva zásadní konstitutivní segmenty středověké muslimské duchovnosti, na súfismus a žitou zbožnost (lidovou religiozitu), což se v mnohém prolíná, jakož i na vybrané aspekty středověkého islámského myšlení (např. islám a státní moc; svět mrtvých; apokalyptika a milenialismus atd.). Součást cyklu tvoří četba pramenných textů (v překladu do češtiny).