Sylabus
1. Vývoj teorie migrace - od modernismu k transnacionalismu
2. Transnacionalismus a migrace - etnicita, identita, adaptace
3. E. Wallerstein, A. Gramsci - globální sféry moci
4. Diaspora - teorie, aplikace, vývoj
5. Diaspora - koncepce domoviny od romantismu k postmodernismu
6. Komunita - antropologická vs. sociologická perspektiva, rozšířené komunity
7. Sociální konstrukce času prostoru a její vliv na diasporické vědomí
8. Migrace vs. reemigrace vs. transmigrace (postmoderní iluze migračního pohybu v globáln ím světě)
9. Remitance a jejich vliv na strukturaci prostoru
10. Transnacionalismus jako adaptační strategie v globalizovaném světě
11. Transnacionální sociální a solidární sítě
12. Kulturní adaptace tradičních komunit v transnacionálním momentu (příbuzenství, postmaritální residence, náboženství)
13. Ekonomická a politická schémata transmigrace - antropologická perspektiva
Anotace
Předmět se zabývá historií teorií migrace od reflexního zlomu v sociální antropologii v 60. letech do definování transnacionálního paradigma. Zaměřuje se především na vývoj politických diskursů k problematice migrace od primárních push-pull modelů k marxistickému pojetí až ke konceptu hegemonie A. Gramsciho, o něhož se opírají současné teorie transnacionalismus. Úvodní přednášky provedou posluchače konceptualizacemi místa a času v kulturní a sociální perspektivě, která se týká migračního procesu. Vše směřuje k hloubkovému zhodnocení transnacionalismu jako jednoho ze současných paradigmat na poli migrace, jenž se zaměřuje především na sociální konstrukci místa jako zdroje etnické a nacionální identifikace. Postihne průnik s teorií multikulturalismu a politiky uznání ve vztahu k modelům transnacionální migrace, jako kulturní adaptace ve světě, kde se rozvolnila determinace komunity místem. Teorie transncionalismu z níž transnacionální migrace vyplývá je zaměřena na
„community building“ procesy v otevřené globální společnosti, kde jsou zřetelné hranice jednotlivých dichotomických celků Západ a Východu, či centristicky pojatých zón vlivu globálních center dle modelů E.
Wallersteina. Jinak se ale hranice jednotlivých národních států fyzicky smazávají a jsou nově definovány udržováním identity v „rozšířených komunitách“ založených na situačním potvrzování náboženských, etnických a politických identit. Pokladem pro vznik transnacionálních teorií migrace bylo sledování exilových vlád karibských států a studium cirkulace remitancí v prostupném globalizovaném prostoru. Transnacionalismus migrační teorii zásadně ovlivňuje o sledování financí, myšlenek a darů jako aktérů v procesu vytváření identity v prostorovém odloučení. Probrány budou mechanismy udržování a znovuvytváření kolektivních identit u marginalizovaných nacionálních či etnických skupin, kterým přechod do transnacionálního momentu, tedy rozšíření komunity do vícero národních státu, umožnil uchovat si své původní zvyky a hodnoty bez nutnosti asimilovat se do společnosti
„hostitelské“ země. Kriticky budou zhodnoceny pojmy jako asimilace, migrace, reemigrace, druhotná migrace a krajanství. Předneseny budou teorie o procesech, které zásadní proměňují vnitřní význam těchto termínu z emické hlediska sledovaných skupin. Terénní příklady budou věnovány především udržování krajanské identity českých krajanů z rumunského Banátu a klasických etnografickým příkladům.