Anotace
Především na základě kognitivněantropologického půdorysu je pozornost v rámci kurzu zaměřena na lidskou kognici v její struktuře a evoluční i kulturně-dějinné proměnlivosti. Po stránce metodologické se předně řeší otázka propojitelnosti různých badatelských postupů (empiričnost, interpretativita, filosofická reflexivita), po stránce obsahové pak otázka poměru mezi kulturní podmíněností a neurofyziologickou založeností kognitivních procesů a poměru mezi různou dynamikou a temporalitou evolučních proměn na různých úrovních existence člověka (biologická, kulturní, sociální atd. evoluce/změna). Postupuje se tak zejména ve vztahu k těmto tématům:
1. Charakteristika kognitivní antropologie a její vymezení vůči evolučněbiologické a neuropsychologické perspektivě na jedné a ve filosofické, noetické a kulturně-dějinné perspektivě na straně druhé.
2. Problém (bezprostřední nepropojitelnosti) metod: (a) empirické postupy, (b) kulturně-analytické interpretace, (c) filosofické reflexe.
3. Teorie kultury a kulturní evoluce; kultura jako sémiotický systém; teorie symbolické reprezentace (příklad Cassirer).
4. Kultura jako externí „program fungování lidských mozků“ (Geertz).
5. Kulturní (jazykové, znakové) a priori (kulturní konstruktivismus) versus kulturní a posteriori (druhová, neurofyziologická založenost kognitivních procesů); kognice jako výsledek evolučních procesů s různou temporalitou (biologická evoluce, kulturní vývoj; analogie ontogeneze a fylogeneze).
6. Čas, prostor a číslo (příklad různosti novokantovského, fenomenologického a neuropsychologického výkladu těchto kategorií).
7. Smyslové vnímání (antropologie smyslů) v dějinněvývojové a systémové perspektivě.
8. Smyslové vnímání: problematika barev.
9. Smyslové vnímání: problematika pachů.
10. Sociální kognice („teorie mysli“, altruismus, empatie) v evoluční, kulturně-dějinné a systémové perspektivě.
11. Změněné stavy vědomí, proměna jejich kulturního kontextu a dějinný vývoj jejich interpretace a zacházení s nimi.
12. Iracionalita a racionalita v evoluční a kulturně-dějinné perspektivě.
13. Emoce a kontrola agrese v evoluční a kulturně-dějinné perspektivě (Elias – stabilizace „habitu“).
14. Lze výkladově propojit kulturně-dějinné procesy (axiální transformace, vývoj vědy, filosofie, náboženství), procesy sociální evoluce (nárůst složitosti sociálních systémů) a proměny technologií s povahou a vývojem neuropsychických základů lidské kognice? (1 semestr, přednáška, povinně volitelný kurz)