Sylabus
(1.) Výchozí teoretické koncepty: „etnicita“, „náboženství“, „zbožnost“, „náboženská kultura“, „politická náboženství“, „privatizovaná zbo žnost“, „symbolické centrum“.
(2.) „Symbolická centra“ a jejich přeznačení a refunkcionalizace: Jak se z minoritních explicitních náboženských symbolů mohou stát většinové implicitní etnické (národní) identifikátory.
(3.) Stručný náčrt dějin české reformace, její specifičnost nebo příslušnost k evropské reformaci: Hus, Tábor, Chelčický, bratři, od reformy církve k nápravě věcí lidských (Komenský), osvícenská racionalizace (Palacký), liberální teologie nebo novoortodoxie (Žilka versus Hromádka).
(4.) Kalich jako symbol náboženský a jako symbol politický; Hus jako církevní reformátor, křesťanský mučedník anebo národní hrdina. Problém několikerého reinterpretování (přetlumočení, rekonfigurace) kulturních obsahů (kulturních variant, kulturních komplexů): ze středověkého alegorického symbolismu do kritického myšlení reformace, z reformace do osvícenského racionalismu, z osvícenství do národního obrození a ideového zdůvodnění moderního národního státu.
(5.) Národní (jazyková) idea v husitství 15. století (Šmahelův výklad) a česká reformace v národním obrození a v národní politice 19. a 20. století (Masarykův náboženský smysl českých dějin, Havelkův výklad); evangelická tradice a čechoslovakismus, resp. česko-slovenská vzájemnost.
(6.) „…Pod lámáním chleba a z kalicha vína pití…“ a „…neučiníš rytiny…“: Nekatolictví v 18. století je víc než etnicita – příklad 1.: exulant a misionář Jiří Ostrý/Georg Scharf; příklad 2.: maďarský pastor v evangelickém sboru českých sedláků (Jan Szalatnay).
(7.) Masarykův „kulturně-politický protestantismus“: Masaryk versus Goll (spor metodologický), Masaryk versus Hromádka (spor teologický), Chelčický versus Žižka, Žerotín versus Budovec, Masaryk versus Kaizl, Kramář (spor politický), „reformace“ versus „liberalismus“ (spor kulturní a hodnotový).
(8.) Je demokratická interpretace husitství a české reformace zcela ahistorická? Palacký; Slavík versus Pekař; Masaryk versus Hromádka; Rádl.
(9.) Evangelická inteligence prvé republiky; Žilka, Komárková, Kohák – evangeličtí intelektuálové v českém sociokulturním a sociopolitickém poli; česká reformace a modernita; přípustnost ideje „pokroku“.
(10.) Komunistická instrumentalizace husitské tradice (Nejedlý; pře-značení pojmu „husitská revoluce“; blízkost chiliastické eschatologie Tábora a vize beztřídní společnosti) jako prohloubení její sekularizace a jako její diskreditace.
(11.) Může být sekularizovaný veřejný prostor a sémiotické pole strukturováno (minoritní) původně náboženskými symboly? Nebylo Masarykovo myšlení metodicky stejně chybné, jako je to Podivenovo, Otáhalovo, Pithartovo, Příhodovo?
(12.) Kritika národněidentitních myšlenkových schémat: Byl Hus husita? Byli husité evangelíky? Byli (jsou) Češi „národem husitů“?
(13.) Je česká reformace 15. a 16. století (a její pokračování v po-době Jednoty bratrské) evropsky výjimečná, anebo je (jen) jedním případem reformace světové? Řešení historickovědní (např. Molnár), teologické (např. Hromádka) a kulturně- či národněpolitické (Masaryk); odpověď katolické většiny a sekularizovaných vrstev.
Anotace
Kurz pojednává obecnou problematiku vzájemných (značně variabilních) vztahů mezi etnicitou (popř. národní identitou) a náboženstvím (konfesionalitou), a to na příkladu české reformace v jejím vztahu k české národní identitě. „Evangelicko-demokratická koncepce“ českých dějin (Havelkův [2006] termín) se stala během 19. století většinovou a její silný vliv přetrvává doposud, byť evangelíci tvoří značnou minoritu v české společnosti. Jak vysvětlit tento paradox? „Kalich“, „Lipany“, „bělohorská bitva“, „Hus“, „Chelčický“, „Komenský“ coby v myšlení o dějinách formativní „symbolická centra“ (Havelkova analytická kategorie [2001]) byla obsahově přeznačena (ztratila ryze konfesijní významy), zaplněna zčásti ahistorickými obsahy (národní idea, humanitní ideály, demokracie) a pozměněna ve své sociokulturní a sociopolitické funkci.
Kurz tak stručně představí dějiny české reformace se zřetelem k jejímu vřazení do reformace evropské. Zároveň se bude věnovat otázce způsobu působení náboženských idejí a ideálů v sociokulturním poli, jejich přeznačování jak v rámci etizace a racionalizace náboženství a modernizační sekularizace kultury a společnosti, tak v rámci možné přeměny původních náboženských obsahů v prvky tzv. politického náboženství.
Kurz bude propojovat přístupy historické vědy, sociologie vědění, kulturní antropologie náboženství a etnologie.