Annotation
Le « post » du post-colonial ne désigne pas tout simplement l’époque postérieure à la colonisation, mais renvoie, avant tout, à l’ensemble des pratiques de résistance au colonialisme, aux idéologies colonialistes et aux formes contemporaines de domination et d’assujettissement. Ce cours vise à comprendre les problèmes politiques, culturels et linguistiques posés par la colonisation européenne et son héritage. Nous alternerons la lecture des textes théoriques les plus emblématiques de la pensée postcoloniale (Césaire, Fanon, Saïd, Spivak, Mbembe, Bhabha, Thiong’o) avec l’analyse d’œuvres littéraires françaises et francophones (africaines et des Caraïbes), dans le double but de revisiter le canon littéraire sous l’angle des rapports de pouvoir entre individus, langues et cultures, et de relever les caractéristiques stylistiques et thématiques des romans écrits par les auteurs venant des ex-colonies françaises ou des territoires d’outre mer (rapport à la langue française, exclusion/inclusion, sentiment d’entre-deux, allégories nationales, prise de parole des subalternes, dialectique du maître et de l’esclave, réécriture de l’histoire).
„Post“ v postkoloniální neznačí pouze období, které následovalo po kolonizaci, ale odkazuje především na sérii možností rezistence vůči kolonialismu, jeho politice a ideologii, a také na aktuální formy nadvlády a podrobení. V těchto hodinách se budeme snažit pochopit politické, kulturní a jazykové problémy, rozdmýchané evropskou kolonizací a jejím dědictvím. Budeme alternovat četbu významných teoretických textů považovaných za základ postkoloniální myšlenky (Césaire, Fanon, Saïd, Spivak, Mbembe, Bhabha, Thiong’o) s analýzou francouzských a frankofonních literárních děl (převážně afrických a karibských autorů). Chceme tak dosáhnout dvojího cíle: přinutit pohlížet na literární kánon z pohledu mocenských vztahů mezi jednotlivci, mezi jazyky a kulturami, a také zdůraznit stylistické a tematické charakteristiky románů napsaných autory, kteří pocházejí z bývalých francouzských kolonií či ze zámořských departamentů (vztah k francouzskému jazyku, exkluze/inkluze, pocit přináležitosti ke dvěma odlišným celkům, národní alegorie, když se slova ujme podřízený, dialektika pána a otroka, přepisování historie).