Výklad staví na myšlence literatury jako ?místa", v němž se ztvárňuje slovem zkušenost člověka ve své mnohosti a různorodosti. Toto místo je společné a sdílené, ale sestává z množství jednotlivých a jedinečných vkladů, protože zkušenost vzniká jen nastavením a prac í zakoušejícího a reflektujícího individuálního vědomí, je však také opracovávána střetem s jinými zkušenostmi (bezprostředními i různě již kodifikovanými) setkávajícími a ovlivňujícími se v životě pospolitém, který je přece hlavním utvářejícím činitelem zkušenosti vůbec.
Francouzská literatura - vymezená společenstvím jazyka i osudu, tak jako všechny literatury - je tedy místem příjmu, do něhož se ukládají všechna slovesná díla vytvořená ve francouzštině. Není to však místo indiferentní, kterému je každé zkušenostní nastavení stejně dobré, pokud je znamenitě zpracované; literatura je také místem moci, vytváří si jistý systém obecných představ, na jejichž základě některá ?nastavení k světu" povzbuzuje či prosazuje a jiná znehodnocuje či potlačuje, a v závislosti na tom nastavuje nakonec i kritéria znamenitosti tvarové. Tak historicky vzniká typická konfigurace různých národních literatur; ve Francii pak byla tato obecná utvářející vůle zvlášť silná a účinná a modelovala literaturu do výrazných dominant, ale také odsoudila do více či méně trvalého stínu řadu jiných, ?nežádoucích" dimenzí.
Přednáška bude v první části zamyšlením nad těmito obecnými rysy francouzské literatury a vynasnaží se postihnout konfiguraci, jež je jí vlastní a v níž je uloženo bohatství ?všelikého nastavení" k světu. Druhou součástí přednášky bude několik důkladnějších pohledů k ?zvláštnímu nastavení" jednotlivých tvůrců, odvíjejících se vždy od základního údivu z díla.